Kdo jsme

 

Jsme společenství kontemplativních sester Řádu klarisek-kapucínek.

Podle Řehole a tradice našeho Řádu zachováváme papežskou klauzuru.

Zvláštní pouto duchovního příbuzenství nás pojí s našimi bratry kapucíny, kterým je rovněž svěřena duchovní péče o nás.

Každý klášter klarisek-kapucínek je právně samostatný. V jeho čele stojí abatyše volená konventní kapitulou každé tři roky. Kláštery se mohou volně sdružovat do federací nebo konfederací.

Naše společenství je členem Středoevropské asociace klášterů klarisek-kapucínek Mater ecclesiae. V této asociace je 6 klášterů z Polska, 1 klášter z Itálie, 1 klášter ze Slovenska a 1 klášter z České republiky.

V současné době tvoří naše společenství 10 sester a jsme jediným klášterem klarisek-kapucínek v České republice.

Naším posláním a úkolem je proto život modlitby. Máme být stálou chválou Boha a přímluvou za celý svět. Všechno v našem životě má k této službě směřovat. Den uspořádaný v rytmu Liturgie hodin a denní účast na Mši svaté, aspoň 2 hodiny věnované vnitřní modlitbě denně, duchovní četba, studium, společná Lectio divina, dny adorace, duchovní obnovy, společné i osobní exercicie - to všechno jsou prostředky, které nám umožňují rozvíjet a naplňovat naše poslání pro církev a svět.

V pracovní době se věnujeme především šití a vyšívání potřeb určených pro Liturgii. Zhotovujeme ornáty, štoly, alby, oděvy pro ministranty, připravujeme kalichové prádlo a křestní roušky. Zdobíme svíčky k různým příležitostem.

Konáme obvyklé práce v domě a na zahradě. Snažíme se, aby naše přirozené dary a hřivny nezůstaly ležet ladem, ale byly účinně využity.

Zvláštní důraz je v našem životě kladen na společenství a vědomě prožívané sesterství. Většinu dne proto trávíme společně, máme společná pracoviště, každý večer společnou rekreaci. Učíme se žít jako sestry spolu a ne vedle sebe.

By

Spiritualita


Způsob života Chudých sester, jak ho svatá Klára, věrná učednice a "sazenička" svatého Františka, předkládá v Řeholi, je: Zachovávat svaté evangelium našeho Pána Ježíše Krista životem v poslušnosti, bez vlastnictví a v čistotě. Je to způsob života, který za svou životní formu přijímá evangelium, radostnou Boží zvěst, na kterou odpovídá postojem stále nového obrácení a přilnutí ke Kristu.
Jádrem františkánské spirituality je osoba Krista, vtěleného Božího Syna. Ve vtělení se nám on sám stal cestou k Otci a jako Syn člověka zanechal v prachu země své šlépěje k následování. Františkánská spiritualita je dynamickou cestou následování Kristových stop v tajemství jeho chudoby a lásky se svými vrcholy v tajemstvích jeho Narození, Kříže a Eucharistie. Svatá Klára nás učí, jak touto cestou kráčet s pohledem upřeným na Krista.

 

„Upři svou mysl do zrcadla věčnosti, upři svou duši do odlesku slávy, upři své srdce na obraz božské podstaty a kontemplací se celá proměň v obraz jeho božství."

(z listu sv. Kláry)


Učí nás také, jak v Kristu - jako v zrcadle - tyto skutečnosti nazírat, rozjímat a přejímat do svého života:

 

„Do tohoto zrcadla se denně dívej, královno, snoubenko Ježíše Krista, a v něm svou tvář neustále pozoruj, abys tak sebe celou, zevně i uvnitř, ozdobila pestrými šaty, abys byla ozdobena oděvem a květy všech ctností, jak to přísluší dceři a nejdražší snoubence nejvyššího Krále. V tomto zrcadle září blažená chudoba, svatá pokora a nevýslovná láska, jak budeš moci v celém zrcadle s milostí Boží nazírat."

(z listu sv. Kláry)


Vzorem takového následování je nám Ježíšova Matka, Maria. Sestry samy - v Řeholi nazývané dcery a služebnice nejvyššího a svrchovaného Krále, nebeského Otce, a snoubenky Ducha svatého - jsou pozvány k účasti na Mariině FIAT a na postojích jejího chudého a Bohu zcela oddaného srdce, aby se i jejich život stal plodným a zahrnutým milostí být matkami Božího Syna a přinášet ho dnešnímu světu:

 

„Tedy jako slavná Panna panen nosila Krista tělesně, tak i ty, když půjdeš v jeho šlépějích, zvláště v pokoře a chudobě, můžeš ho v čistém a panenském těle vždy a bez jakékoli pochybnosti nosit duchovně, obsahujíc toho, který obsahuje tebe i všechno ostatní."

(z listu sv. Kláry)


Chudoba Chudých sester je evangelní chudobou toho, kdo jde a prodá všechno, co má, aby získal drahocennou perlu a skrytý poklad. Je podivuhodnou výměnou časného za věčné. Je chudobou pro bohatství. Bohatství Otcovy milosti, projevené především v daru Syna a Ducha svatého; Bohatství bratří a sester, prožívané zvláště ve vzájemném sebedarování; Bohatství láskyplné vděčnosti, která plní srdce skutečně chudé díkem, chválou a klaněním.
Ovocem chudoby je pokoj srdce, kterému ani vědomí vlastní slabosti a hříšnosti nebrání vyznat:

 

„Buď veleben, můj Pane, že jsi mě stvořil."

(z posledních slov sv. Kláry)


Životním prostorem Chudých sester, ve kterém naplňují své zasvěcení ve službě Bohu a církvi, je klauzura. Klauzura pro nás není středověkou společenskou konvencí ani přežitkem. Je od počátků součástí našeho způsobu života a svatou Klárou chtěná. Na rozdíl od mnišské klauzury není útěkem ze světa; kláštery klarisek se nikdy nestavěly na osamělých, vzdálených místech, ale vždy mezi lidmi, ve městech. Proto františkánská klauzura není na prvním místě samotou s Bohem, ale setkáním dvou protikladů: co nejužšího spojení s Bohem a co nejširšího společenství s lidmi. Klauzura nám umožňuje, aby náš život modlitby dosáhl do nejvzdálenějších míst, do nejhlubších propastí lidské bídy a beznaděje, aby tak každý prostor mohl být vyplněn milostí a láskou.

 

 

By

Denní řád

  • 5.00  Budíček (v sobotu v 6.00, v neděli vstáváme o něco později)

  • 5.30  Anděl Páně

  • 5.35-6.35  Hodina rozjímání, je to doba osobní modlitby

  • 6.35  Ranní chvály - laudy (denní modlitba církve), v sobotu jsou ranní chvály v 6.30, následuje hodinová adorace a v 7.55 MUD - dopolední, v neděli jsou ranní chvály v 7.00

  • 6.55  Růženec společně s lidmi v kapli (v sobotu se modlíme růženec večer přede mší svatou v 17.30, v neděli v 7.25)

  • 7.30  MŠE SVATÁ
    -  v sobotu je mše svatá v 18.00 a v neděli v 8.00
    -  po mši svaté je 10 minut díkůčinění, po té je snídaně
    -  asi 25 minut po skončení mše svaté je modlitba uprostřed dne (MUD) - dopolední (tercie), v neděli je dopolední MUD bezprostředně po mši svaté a po díkůčinění

  • Kolem 9.00 začíná pracovní doba, práce v domě, na zahradě, v šijovně, vyšívárně a zdobení svíček

  • 12.00  Anděl Páně, modlitba uprostřed dne (MUD) - polední (sexta), modlitba se čtením
    -  po modlitbách je oběd, po obědě mytí nádobí a krátká pracovní doba
    -  v neděli je po obědě rekreace                                                                                                                                                                                                                                                            
  • 13.30-15.00  Tichá hodina, doba osobního volna pro každou sestru
    (14.30-15.00 - duchovní četba)

  • 15.00  Modlitba uprostřed dne (MUD) - odpolední (nona), korunka k Božímu Milosrdenství
    -  v sobotu a v neděli je odpolední MUD v 13.50
    -  po modlitbě je pracovní doba

  • 16.30  Večerní chvály - nešpory (denní modlitba církve)
    - po nešporách následuje společná hodinová adorace v chóru
    -  v sobotu je od 16.00-17.00 hodina rozjímání (adorace odpoledne není) a nešpory jsou bezprostředně po mši svaté

  • 18.00  Večeře
    -  v sobotu je večeře až po mši svaté

  • 18.35-19.15  Společná sesterská rekreace (při které si povídáme a děláme malé ruční práce)
    -  v sobotu rekreace není

  • 19.20  Kompletář (denní modlitba církve)
    -  po kompletáři máme v pondělí, ve středu a v pátek 10 minut kajícnost
    -  v úterý je kompletář v 18.35, po kterém pak máme místo rekreace společný tělocvik
    -  v sobotu kompletář následuje po mši svaté, po nešporách a po díkůčinění

  • 21.00  Ticho v klášteře, doba studia a duchovní četby, osobní lectio divina

  • 21.30  Večerka

By

Historie klarisek-kapucínek v naší zemi

 

První kapucínky přišly do České republiky v roce 1914. Sestry založily první klášter v Litoměřicích na žádost tehdejšího litoměřického biskupa Mons. Grosse.

Sestry pocházely z holandského Vaals a byly německé národnosti. Po druhé světové válce proto musely klášter opustit a v klášteře zůstala pouze matka Anežka Nedbalová. Brzy se k ní však připojily nové české sestry, takže společenství mělo vždy kolem 15 sester.

Mezi nimi byla i s. Klára, s. Jana, s. Veronika a s. Františka. Ale v klášteře sestry dlouho nezůstaly, s příchodem komunistického režimu musely klášter opustit a byly internovány spolu s dalšími řády v Turnově. Hodně sester muselo řád opustit a zůstala jen m. Anežka, s. Klára, s. Jana, s. Veronika a s. Františka.

Těchto pět sester prožilo totalitu na různých místech, hlavně v domovech důchodců v Kadani, v Chotělicích a v Onšově. Zde se staraly někdy až v nelidských podmínkách o staré a nemocné lidi, bylo jich pět často až na sto ležících pacientů.
V roce 1974 zemřela m. Anežka a v roce 1977 sestry musely odejít ze zdravotních důvodů do charitního domova v Oseku.

Žily zde spolu s dalšími třemi ženskými řády (celkem asi se 120 sestrami), měly k dispozici jednu místnost, kde spaly, pracovaly a modlily se. V roce 1984 zemřela s. Klára.


Kromě tohoto společenství starých sester začalo za totality tajně vznikat společenství sester mladých. Vše muselo být tajné, sestry žily ve světě, pracovaly v civilním zaměstnání, v podmínkách zdaleka neodpovídajících životu kontemplativních řeholnic.

Jen velmi omezeně a tajně se mohly stýkat se sestrami v Oseku. Za mladé sestry zodpovídal tehdejší provinciál kapucínů otec Jan Vícha, formaci vedl kapucín br. Metoděj a bývalý českobudějovický biskup otec Jiří Paďour.

Po revoluci v roce 1989 mohly sestry konečně začít žít své kapucínské povolání. Byly pozvány do Šternberka, kde jim tehdejší pan děkan Vaněk pronajal na faře jedno patro budovy. Začaly zde žít čtyři sestry a během roku 1990 se k nim připojily i tři nejstarší sestry z Oseka. Dne 6. 10. 1990 zde tehdejší arcibiskup Mons. Vaňák posvětil a uzavřel klauzuru.

Malé společenství sedmi sester se však brzy rozrostlo, začaly přicházet nové mladé sestry. Během 20let přišlo a zůstalo 8 nových sester, ale také v roce 2000 zemřela s. Jana, v roce 2008 s. Veronika a v roce 2014 s. Františka.

Prostory na faře byly však pro kontemplativní způsob života nedostačující, proto se sestry rozhodly pro stavbu nového kláštera, který mohl vyrůst na farní zahradě.
 

V roce 1991 otec biskup Jiří Paďour posvětil základní kámen a mohlo se začít se stavbou.

Nový, krásný klášter byl dokončen v roce 1996.

24. 11. 1996 jej slavnostně posvětil současný olomoucký arcibiskup Mons. Jan Graubner.
 
 

By