Způsob života Chudých sester, jak ho svatá Klára, věrná učednice a "sazenička" svatého Františka, předkládá v Řeholi, je:
Zachovávat svaté evangelium našeho Pána Ježíše Krista životem v poslušnosti, bez vlastnictví a v čistotě. Je to způsob života, který za svou životní formu přijímá evangelium, radostnou Boží zvěst, na kterou odpovídá postojem stále nového obrácení a přilnutí ke Kristu.
Jádrem františkánské spirituality je
osoba Krista, vtěleného Božího Syna. Ve vtělení se nám on sám stal cestou k Otci a jako Syn člověka zanechal v prachu země své šlépěje k následování. Františkánská spiritualita je dynamickou cestou následování Kristových stop v tajemství jeho chudoby a lásky se svými vrcholy v tajemstvích jeho Narození, Kříže a Eucharistie. Svatá Klára nás učí, jak touto cestou kráčet s pohledem upřeným na Krista.
„Upři svou mysl do zrcadla věčnosti, upři svou duši do odlesku slávy, upři své srdce na obraz božské podstaty a kontemplací se celá proměň v obraz jeho božství."
(z listu sv. Kláry)
Učí nás také, jak v Kristu - jako v zrcadle - tyto skutečnosti nazírat, rozjímat a přejímat do svého života:
„Do tohoto zrcadla se denně dívej, královno, snoubenko Ježíše Krista, a v něm svou tvář neustále pozoruj, abys tak sebe celou, zevně i uvnitř, ozdobila pestrými šaty, abys byla ozdobena oděvem a květy všech ctností, jak to přísluší dceři a nejdražší snoubence nejvyššího Krále. V tomto zrcadle září blažená chudoba, svatá pokora a nevýslovná láska, jak budeš moci v celém zrcadle s milostí Boží nazírat."
(z listu sv. Kláry)
Vzorem takového následování je nám
Ježíšova Matka, Maria. Sestry samy - v Řeholi nazývané dcery a služebnice nejvyššího a svrchovaného Krále, nebeského Otce, a snoubenky Ducha svatého - jsou pozvány k účasti na Mariině
FIAT a na postojích jejího chudého a Bohu zcela oddaného srdce, aby se i jejich život stal plodným a zahrnutým milostí být matkami Božího Syna a přinášet ho dnešnímu světu:
„Tedy jako slavná Panna panen nosila Krista tělesně, tak i ty, když půjdeš v jeho šlépějích, zvláště v pokoře a chudobě, můžeš ho v čistém a panenském těle vždy a bez jakékoli pochybnosti nosit duchovně, obsahujíc toho, který obsahuje tebe i všechno ostatní."
(z listu sv. Kláry)
Chudoba Chudých sester je evangelní chudobou toho, kdo jde a prodá všechno, co má, aby získal drahocennou perlu a skrytý poklad. Je podivuhodnou výměnou časného za věčné. Je chudobou pro bohatství. Bohatství Otcovy milosti, projevené především v daru Syna a Ducha svatého; Bohatství bratří a sester, prožívané zvláště ve vzájemném sebedarování; Bohatství láskyplné vděčnosti, která plní srdce skutečně chudé díkem, chválou a klaněním.
Ovocem chudoby je pokoj srdce, kterému ani vědomí vlastní slabosti a hříšnosti nebrání vyznat:
„Buď veleben, můj Pane, že jsi mě stvořil."
(z posledních slov sv. Kláry)
Životním prostorem Chudých sester, ve kterém naplňují své zasvěcení ve službě Bohu a církvi, je
klauzura. Klauzura pro nás není středověkou společenskou konvencí ani přežitkem. Je od počátků součástí našeho způsobu života a svatou Klárou chtěná. Na rozdíl od mnišské klauzury není útěkem ze světa; kláštery klarisek se nikdy nestavěly na osamělých, vzdálených místech, ale vždy mezi lidmi, ve městech. Proto františkánská klauzura není na prvním místě samotou s Bohem, ale setkáním dvou protikladů: co nejužšího spojení s Bohem a co nejširšího společenství s lidmi. Klauzura nám umožňuje, aby náš život modlitby dosáhl do nejvzdálenějších míst, do nejhlubších propastí lidské bídy a beznaděje, aby tak každý prostor mohl být vyplněn milostí a láskou.
