klariska - kapucínka z kláštera ve Fabrianu

Služebnice Boží Anežka Panas, dcera Antonína Benvenuto Panas a Marie Biasiotto, se narodila v Alano di Piave (Belluno) 5. ledna 1896. Její rodiče r. 1902 emigrovali kvůli práci do Ameriky a nechali malou Anežku u strýčka (Don Angelo), neboť nesnášela cestování po moři. Ten ji nechal vystudovat.

Velmi bystrá Anežka získala diplom na městském institutu ”Niccolo Tommaseo” v Benátkách již ve svých 17 letech a pak začala učit na základní škole v Coně.

Nežila však příliš horlivým životem a z románů, které velmi ráda četla, jí do srdce začal pronikat jed - jak sama píše. Tento způsob života, i když krásný a plný uspokojení - viděno pouze lidskýma očima, - ji však nečinil vnitřně šťastnou. Pak jí však Pán poslal do cesty jednoho kněze, který ji silně ovlivnil až u ní došlo v r. 1915 k radikální proměně. 

Znovu se v ní ozvalo řeholní povolání, které cítila už od dětství a které se snažila v sobě potlačit. Poté, co překonala mnoho vnitřních a vnějších překážek, rozhodla se oddat se Pánu a vstoupila do nejpřísnějšího řádu: vybrala si klášter klarisek - kapucínek ve Fabrianu, kam vstoupila 11. října 1917. 

Obláčku měla 18. dubna 1918 a přijala jméno sestra Marie Konstancie. Sliby složila 8. května 1919. Pro své kvality lidské i duchovní byla ve svých 29 letech vybrána za novicmistrovou. Své svěřenkyně obdivuhodně vychovávala slovem, příkladem i svými spisy. 

22. června 1936 byla jednohlasně zvolena abatyší. Tento úřad zastávala téměř 24 let až do své smrti. Pouze jedno tříletí jej na přání Říma nevykonávala, v té době byla vikářkou. 

Bohatá zásluhami zesnula v Pánu 28. května 1963. Její pohřeb byl spíše obřadem triumfálním než smutečním. Bez přehánění lze říci, že před její rakví vystavenou v kostele prošlo téměř celé město. Všichni ji chtěli vidět a dotknout se čehokoliv z její rakve. Mnozí, blízcí i vzdálení, na ni vzpomínají s úctou a někteří tvrdí, že na její přímluvu se jim dostalo velkých milostí. 9.10. 2022 byla prohlášena za blahoslavenou. 

JEJÍ OSOBNOST 

Matka Marie Konstancie byla nepřítelkyní průměrnosti. Jejím heslem bylo: ”teď nebo nikdy - všechno nebo nic”. Když vstoupila do kláštera, nechtěla nijak vynikat a chtěla vykonávat ty nejpokornější práce, ale vyzařovala z ní taková ctnost a moudrost, že už od počátku některé mnišky i samotná abatyše chodily za ní, aby jí otevřely svá srdce a obdržely od ní radu, jak pokročit dál na cestě svatosti. Jeden duchovní vůdce ji nazýval ”moudrou rádkyní”. 

Pověst o její svatosti a božské moudrosti pronikla i mimo klášter, a tak mnoho lidí, maminky, studentky, profesorky, seminaristé, kněží i několik biskupů, k ní chodilo pro radu, protože věděli, že jejími ústy promlouvá Duch Boží. 

V r. 1942 byla poslána jako sestra animátorka do kláštera ve Ferraře, kde pobyla 7 měsíců. 

R. 1955, byla zvolena první rádkyní nově ustavené federace kapucínek střední Itálie. 

Od r. 1953 ji začala trápit artritida rukou, která se pak rozšířila po celém těle, takže v posledních třech letech života byla upoutána na lůžko. I v tomto stavu však na přání všech sester vykonávala dále svůj úřad a byla komunitě oporou svými slovy, příkladem, modlitbou i hrdinskou obětí. Lůžko se jí stalo oltářem. ”Jak jsme slepí - psala svému duchovnímu vůdci - my, kteří se učíme ve škole Kristově! Za utrpení a tíži považujeme to, co je překrásnou cestou do nebe!” 

Nelze také zamlčet její kreslířské a malířské nadání. Namalovala a nakreslila, jak na papír tak na plátno, několik děl s náboženskou i profánní tématikou. 

S jejími lidskými i náboženskými kvalitami, jimiž byla bohatě obdařena, se lze seznámit v knize D. Gisleno Vitali: Una lucerna sul candeliere, kterou si můžete objednat v klášteře kapucínek ve Fabriano. 

SPISY 

Její spisovatelská aktivita je opravdu plodná a významná. 

Roku 1921 byla pozvána ke spolupráci na františkánském měsíčníku Il Piccolo Araldo. R. 1934 jí vyšla kniha Venite ascendiamo (Pojďte, vystupme vzhůru), jež je bohatou zásobárnou asketiky a lze ji považovat za její hlavní dílo a portrét své vlastní duše. Pak následovaly další publikace: I vangeli domenicali della religiosa (Nedělní evangelia řeholnice) a I Dodici mesi dell’anno della religiosa. 

Kromě toho existují další nepublikovaná díla O mši, O Kristu Králi, o Bohu, O slávě ničeho, Vnitřní život atd. Nelze opomenout ani tisíce dopisů napsaných při duchovním vedení lidí všech vrstev po celé Itálii. 

Z JEJÍCH SPISŮ 

Vůle 

”Pane, můj Bože, chci to co chceš Ty; chci, protože chceš Ty; chci jako chceš Ty; chci, dokud chceš Ty.” ”Mám velikou touhu být celá Boží, aby celý můj život byl jenom pro Něho… , abych se mohla darovat a obětovat bez výhrad, bez možnosti návratu, aniž bych se šetřila, a to neustále.”

 

Víra 

”Zcela se opírám o víru a pevně se držím slov Ducha svatého.” ”Věřím a chci šířit víru.” ”Největší posilu musí duše čerpat z víry. Víra má být živým plamenem, který hoří tím víc, čím větší jsou temnoty.”

 

Láska k Bohu 

”Můj Bože, má jediná vroucí lásko, abych Ti odevzdala celou svou svobodu a naplnila tak svůj slib, kterým jsem se ti odevzdala, já, jenž jsem Tvá, činím VĚČNÝ SLIB, že se budu snažit učinit v každé situaci to, co poznám, že je nejdokonalejší.”

 

Láska k bližnímu 

”…ano, zajímáme se o závažné problémy současnosti: ano, cítíme živou potřebu lásky pro všechny ty, kteří nemilují. Zdá se mi, že máme všechno. Nechybí snad jenom láska?”

 

”Jsem pořád tady u stolku, abych psala, mluvila i naslouchala, s výjimkou okamžiků, kdy se zdržím na chodbách, kde mě zastavují sestry a s výjimkou hodin, které musím strávit u mříže, abych vyhověla potřebám bratří a sester venku.”

 

Ambice 

”Mám jednu jedinou ambici: nechat Boha, aby se mnou dělal, co chce, a to bez jakéhokoliv omezení, naprosto svobodně, jak to ještě s nikým jiným neudělal.”

 

Štěstí 

”Největší útěchou, které by se mi mohlo od Pána dostat by bylo, kdybych věděla, že mě vede svou vůlí.”

 

Duch oběti 

”Necítím odpor k žádné oběti a kdybych věděla, co si Bůh přeje, převrátila bych svět, abych to učinila.”

 

Poslušnost k Církvi 

”Poslušnost vždy bude neomylnou zkouškou pravdy!… celým srdcem jsem zajedno s církevní autoritou.”

 

Důstojnost ženy 

”Radím ti, nebuď taková, jako většina dnešních žen, které zůstávají povrchní a neboj se být jedinečnou. Tak jako cenné věci, tak i cenné osoby se vyskytují jen zřídka: …snaž se, abys získala všechny domácí ctnosti, které činí každou křesťanskou ženu dokonalou ve své rodině a nepřejímej zvyky moderních žen, které se stále více… maskulinizují a zapomínají na vážnost, mírnost, ústraní, pořádek v domácnosti a to vše, co činilo starořímské ženy přitažlivými a hodnými chvály, ačkoliv byly bez víry a řídily se jen rozumem.” (10. října 1922)

 

Její moudrost 

”Cítím, jak mě někdo uchvacuje; …stále je to tak, ale někdy jsem tak uchvácena Božími věcmi, že celá jakoby vcházím dovnitř, že mám dojem, že by jednou má duše mohla opustit tělo pouhou silou a naléhavostí lásky.

 

Teď chápu, jaký je rozdíl mezi poznáním a zakoušením Božích tajemství, mezi znalostí a prožíváním pravd víry.” 

MODLITBY 

k obdržení milosti na přímluvu služebnice Boží M. Konstancie Panas

 

Bože, Otče všemohoucí, ty zjevuješ své tajemství maličkým a povyšuješ ponížené. Chceš-li, oslav už zde na zemi matku Konstancii, která se vždy snažila plnit tvou vůli. 

Sláva Otci… 

Synu Boží, abys nás zachránil vydal jsi sám sebe k smrti na kříži; dej, ať příklad matky Konstancie, která se podle tvého vzoru úplně vzdala sebe sama, je nám povzbuzením k tomu, abychom svým životem oslavovali Otce. 

Sláva Otci… 

Svatý Boží Duchu, ty vaneš, kde chceš, a dal jsi matce Konstancii, aby okoušela sladkost tebou inspirovaných slov Písma svatého a aby je uváděla ve skutek. Dej, abychom na její přímluvu obdrželi to, oč s důvěrou prosíme. 

Sláva Otci… 

Panno Maria, Matko Boží a Matko naše, pro důvěrnou lásku a pro chvály, které o tobě napsala a zpívala matka Konstancie, vypros u Boha, je-li to možné, aby byla oslavena také i zde na zemi, tím, že nám dáš, na její přímluvu, milost, o kterou tě pokorně prosíme. 

Zdrávas Maria…

 

Její rakev se od 8. května 1977 nachází v kostele při klášteře.

 

Prosíme toho, kdo obdrží milost na přímluvu M. Konstancie, aby o tom podal zprávu na adresu: Abbadessa del Monastero delle Cappuccine, Via Cavour, 75- Fabriano (An). Italia.

 

Otec Pio o ní prohlásil: 

”Ten tvor, kterého Bůh tolik miluje… brzy ji uvidíte zářit jako hvězdu na nebi.”