Jsme společenství Řádu klarisek-kapucínek. Klarisky-kapucínky žijí podle Řehole svaté Kláry, kterou sdílí společně se všemi klariskami na celém světě; jako kapucínky pak mají vlastní Konstituce Řádu klarisek-kapucínek, vypracované na základě reformy započaté roku 1535 ctih. Marií Laurencií Longo.

Podle Řehole a tradice našeho Řádu zachováváme papežskou klauzuru.

Zvláštní pouto duchovního příbuzenství nás pojí s našimi bratry kapucíny, kterým je rovněž svěřena duchovní péče o nás.

Každý klášter klarisek-kapucínek je právně samostatný. V jeho čele stojí abatyše volená konventní kapitulou každé tři roky. Kláštery se mohou volně sdružovat do federací nebo konfederací. Naše společenství není zatím členem žádné federace, udržuje však četné kontakty s ostatními kláštery sester na celém světě. V současné době tvoří naše společenství 12 sester a jsme jediným klášterem klarisek-kapucínek v České republice.

 

Číst dál: O nás

Způsob života Chudých sester, jak ho svatá Klára, věrná učednice a "sazenička" svatého Františka, předkládá v Řeholi, je: Zachovávat svaté evangelium našeho Pána Ježíše Krista životem v poslušnosti, bez vlastnictví a v čistotě.

Je to způsob života, který za svou životní formu přijímá evangelium, radostnou Boží zvěst, na kterou odpovídá postojem stále nového obrácení a přilnutí ke Kristu.

 

Jádrem františkánské spirituality je osoba Krista, vtěleného Božího Syna. Ve vtělení se nám on sám stal cestou k Otci a jako Syn člověka zanechal v prachu země své šlépěje k následování. Františkánská spiritualita je dynamickou cestou následování Kristových stop v tajemství jeho chudoby a lásky se svými vrcholy v tajemstvích jeho Narození, Kříže a Eucharistie.

Svatá Klára nás učí, jak touto cestou kráčet s pohledem upřeným na Krista.

Upři svou mysl do zrcadla věčnosti, upři svou duši do odlesku slávy, upři své srdce na obraz božské podstaty a kontemplací se celá proměň v obraz jeho božství.

(z listu sv. Kláry)

Číst dál: Spiritualita

5.00 -  budíček(v neděli vstáváme o něco později)

5.30 -  Anděl Páně
5.35-6.35 - hodina rozjímání, je to doba osobní modlitby

6.35 - ranní chvály-laudy (denní modlitba církve)
-  v neděli jsou ranní chvály a MUD - dopolední v 7.20
6.55 -  růženec společně s lidmi v kapli
7.30 -  MŠE SVATÁ

-  v neděli je mše svatá v 8.00 (růženec se modlí pak každá sama)
-  po mši svaté je 10 minut díkůčinění, po té je snídaně

- asi 25 minut po skončení mše svaté je modlitba uprostřed dne (MUD) - dopolední (tercie)
Kolem 9.00 začíná pracovní doba, práce v domě, na zahradě, v šijovně, vyšívárně a zdobení svíček
11.30 - modlitba uprostřed dne (MUD) – polední (sexta), hodinka četby
- po modlitbách je oběd, po obědě mytí nádobí a krátká pracovní doba
13.00-14.30 - tichá hodina, doba osobního volna pro každou sestru
  (13.00-13.30-možnost studia nebo práce)
14.35 - modlitba uprostřed dne (MUD) - odpolední (nona), litanie
- po modlitbě je pracovní doba
- v sobotu je odpolední MUD v 13.50 a v neděli v 13.45
16.30 - večerní chvály-nešpory (denní modlitba církve)
- po nešporách následuje společná hodinová adorace v chóru
- v sobotu jsou nešpory v 17.30 (adorace v sobotu není)
18.00 - večeře
18.35-19.15 - společná sesterská rekreace
(při které si povídáme a děláme malé ruční práce, sobotní rekreace je určená pro formaci ke společnému sdílení lectio divina)
19.20 - kompletář (denní modlitba církve)

- po kompletáři máme v pondělí, ve středu a v pátek 10 minut kajícnost

- v úterý je kompletář v 18.35, po kterém pak máme místo rekreace společný tělocvik

21.00 - ticho v klášteře, doba studia a duchovní četby, osobní lectio divina

21.30 - večerka

 

 

První kapucínky přišly do České republiky v roce 1914. Sestry založily první klášter v Litoměřicích na žádost tehdejšího litoměřického biskupa Mons. Grosse.

Sestry pocházely z holandského Vaals a byly Německé národnosti. Po druhé světové válce proto musely klášter opustit a v klášteře zůstala pouze matka Anežka Nedbalová. Brzy se k ní však připojily nové české sestry, takže společenství mělo vždy kolem 15 sester.

Mezi nimi byla i s.Klára, s.Jana, s.Veronika a s.Františka. Ale v klášteře sestry dlouho nezůstaly, s příchodem komunistického režimu musely klášter opustit a byly internovány spolu s dalšími řády v Turnově. Hodně sester muselo řád opustit a zůstala jen m.Anežka, s.Klára, s.Jana, s.Veronika a s.Františka.

Těchto pět sester prožilo totalitu na různých místech, hlavně v domovech důchodců v Kadani, v Chotělicích a v Onšově. Zde se staraly někdy až v nelidských podmínkách o staré a nemocné lidi, bylo jich pět často až na sto ležících pacientů.
V roce 1974 zemřela m.Anežka a v roce 1977 sestry musely odejít ze zdravotních důvodů do charitního domova v Oseku.

Žily zde spolu s dalšími třemi ženskými řády (celkem asi se 120 sestrami), měly k dispozici jednu místnost, kde spaly, pracovaly a modlily se. V roce 1984 zemřela s.Klára.

Číst dál: Historie klarisek-kapucínek v naší zemi

Základním pramenem, z něhož vychází toto pojednání o počátcích Řádu klarisek-kapucínek, jsou dokumenty shromážděné v knize „I Cappuccini, díl III., Roma 1992,“ a úvod, který k nim zpracoval Lázaro Iriarte. Hlavním přínosem Iriarteho studie je celistvý pohled na proces vzniku Řádu a jeho dějiny v prvních desetiletích. Jeho pojetí se neomezuje jen na tzv. oficiální proud soustřeďující se na klášter v Neapoli a osobu Marie Laurencie Longo jako zakladatelky, ale ukazuje šíři vzniku celého hnutí, v němž nacházejí své místo i proudy další, neméně podstatné. Výsledkem studie je pak nová představa o vzniku Řádu jako syntézy různých vlivů, tradic a podnětů; jako procesu, který po několika staletí ústí až k dnešní podobě Řádu v jeho integritě, v jednotné legislativě i spiritualitě. Cílem, k němuž studie směřuje, je pravdivý pohled na vlastní tradici a zároveň odhalení jednotících prvků, které překračují jednotlivé proudy hnutí a umožňují uskutečnit jednotu spirituality ve všech klášterech klarisek-kapucínek v dnešní době.

Číst dál: Dějiny vzniku Řádu klarisek-kapucínek

Když se roku 1212 na květnou neděli rozhodla svatá (tehdy osmnáctiletá) Klára opustit rodný dům a vydat se na cestu následování Krista po způsobu svatého (tehdy spíše za blázna pokládaného) Františka, rozhodně nemohla tušit, že tím pokládá základní kámen historie Řádu klarisek.

Ještě téže noci byla přijata Františkem i Menšími bratry v Porziunkuli, kde přijala znamení pokání: byly jí ostříhány vlasy a oblékla šat kajícníků. František ji pak odvedl do kláštera benediktinek sv. Pavla v Bastii a po nějaké době do kláštera San Angelo di Panzo, kam ji zakrátko následovala i její rodná sestra Kateřina, která přijala řeholní jméno Anežka (známá dnes jako sv. Anežka assiská).

Pravděpodobně v květnu 1212 přicházejí obě sestry do San Damiana, které přidělil assiský biskup Quido svatému Františkovi. San Damiano se jim stalo domovem po celý zbytek jejich života. Další následovnice na sebe nenechaly dlouho čekat. Většinou to byly Klářiny známé a přítelkyně, později i příbuzné (její 3 neteře, které byly všechny svatořečené; rodná sestra Beatrice, její matka Hortulana - obě později blahořečené). O sedmnáct let později žilo v malém klášteříku na 50 sester.

Během prvních let zachovávaly sestry řeholi svatého Benedikta, později řeholi sepsanou kardinálem Hugolinem a řeholi, kterou sestavil papež Innocenc IV. Žádný z těchto legislativních textů však nevystihoval charisma Chudých sester, jak se společenství v San Damianu nazývalo. Nejvyšší chudoba (život bez hmotného zajištění) a duchovní pouto s Menšími bratry byly stěžejními prvky, o které svatá Klára bojovala celý svůj život. Její boj byl doveden do vítězného konce, když krátce před smrtí 9. srpna 1253 dosáhla schválení své Řehole.

Číst dál: Historie řádu klarisek