List generálního ministra Řádu menších bratří José Rodríga Carballa sestrám klariskám: V Klářiných stopách/ Slavnost sv. Kláry

 

„Hledači smyslu“: 

     Žijeme v době, kdy jsme postaveni tváří tvář mnoha otázkám a výzvám, které nám každý den adresuje život a historie. Jsou to otázky, které přichází od lidí, se kterými se potkáváme, z historické a církevní situace, ve které žijeme, ale jsou to také otázky, které se rodí uvnitř našich srdcí a které nás nutí znát pravdu a jistotu v našich životech. První návrh, který bych chtěl dát, je, abyste nepotlačovali tyto otázky, nebo z nich utíkali jako od pokušení nebo negativní provokace. Měli bychom se pokusit pochopit je jako otázky, které se nás ptají po nové a obnovené opravdovosti života. Hlavní cesta sdílení s otázkami života - a ptáme se takto sami sebe? - je v přijetí pozvání k objevení smyslu toho, jak žijeme a co děláme. Je důležité, dnes víc než kdy jindy, najít ještě jednou smysl naší životní volby.

Číst dál: List z roku 2007

Poté, co jsme se pokusili objasnit význam pojmu kontemplace, nás v tomto dílu čekají její východiska – neboli jisté přípravné kroky, které by měly kontemplaci předcházet, a to jak v jejím širokém smyslu, tak i v životě modlitby.

 

Kroky jsou tři a odvíjejí se (jako celá kontemplace) ve dvou rovinách, které se během našeho života jistě několikrát zopakují s různou intenzitou i frekvencí podle osobního založení a osobní duchovní cesty každého z nás. Tyto dvě roviny odpovídají vrcholům církevního slavení, proto bychom je mohli nazvat: rovina adventní vrcholící narozením Krista a rovina postně-velikonoční se svým vrcholem v setkání se Vzkříšeným. Kroky samotné pak mají tuto podobu:

 

  • TOUHA (odpovídající cestě očistné)

  • ZKUŠENOST VLASTNÍ PRÁZDNOTY (odpovídající cestě osvětné)

  • ZTIŠENÍ (odpovídající cestě sjednocení)

Číst dál: Tichá pošta sv.Kláry II: Východiska kontemplace

 „Příteli, o těchto Vánocích ho chci vidět!“ To řekl na začátku prosince roku 1223 František z Assisi svému příteli Giovanni Velitovi, vlastníku kopcovitých pozemků v Grecciu, nedaleko Rieti. A Světec svému příteli vysvětlil, co tím míní „vidět“ Vánoce. Z tohoto nápadu se zrodily jesličky tak, jak je zná křesťanská kultura, zbožnost i západní umění.

 

František je věřící dětského srdce s vřelou a radostnou fantazií. Jeho víra „vidí“ to, v co věří, ale schází mu „objekt“ k vidění v konkrétní podobě a formě; a tak se Chudičký v době železa a ohně, a také velkých básníků a proroků víry, nespokojuje s prázdným místem ve znázornění narození Božího Syna. Díky svým poutím do Říma znal mosaiky o Narození z velkých basilik, ale to mu nestačilo. Na těchto vznešených obrazech je Boží Syn, třebaže zavinutý do plének, téměř vždy znázorněn jako královský syn, s vážnou tváří, bez oné záře nevinnosti a dětství.

 

Číst dál: Sv. František a radost Vánoc

Z předchozí kapitoly již víme o tom, jak se společenství Františkových bratří šířilo po celé Itálii, i o tom, jakého přijetí i úspěchu se jim dostalo ve Florencii. Jejich životní příklad byl strhující, oslovoval jak muže, tak i ženy. Proto se není co divit, že se nad Florencií, na nedalekém vršku zvaném Monticelli, objevuje první skupinka „statečných“, která pod vedením paní Avegnente touží žít tak jako sestry v San Damianu, jak se o nich dozvěděly z vyprávění bratří. Také ony s dychtivostí očekávají příchod bratra Františka a právě v tuto chvíli, jak se zdá, Prozřetelnost rozdává své dobře zamíchané karty...

Číst dál: Ve stopách Beránka VI: Františkův plášť 

Poutníci k Božímu Ty,

posílám vám mnoho pozdravů v těchto říjnových dnech, kdy jsme si slavností připomínali velkého světce svatého Františka…

O Františkovi píše životopisec, že byl celým svým bytím modlitbou. Modlitba je vztah k Bohu. František se tak plně stal vztahem k svému milovanému Pánu. Proměnil ho natolik, že se stal „druhým“ Kristem. František byl s Ježíšem tak sjednocen, že dostal dar stigmat, na jeho rukou, nohou a v boku se zázračně objevily rány, které měl Ježíš na kříži. Láska touží po blízkosti, láska touží po sdílení. František sdílel Ježíšovu lásku k lidem a zároveň s ní i bolest našeho milosrdného Boha nad našimi hříchy. František po poznání této Boží lásky k nám byl zcela uchvácen Pánem a jeho srdce nemohlo jinak než zpívat Bohu chválu.

 

Číst dál: Otevřený Dopis pro Tebe