Mini aktivitky v době postní

Doba postní si ubíhá svým tempem v týdenních frekvencích a možná se to stává i vám, že si kladete otázku, co s rozjetým vlakem...

Lidé se nás čas od času ptají na nějaký ten typ, jak dobře prožít dobu postní, a doufají, že klášter je to pravé místo, kde se nápady sypou z rukávu. Je pravda, že rukávy hábitu jsou široké, ale přesto námahu s hledáním té správné cesty nejen dobou postní nijak neulehčují. Naštěstí ale existují ti, které je dobré jako trumf z rukávu vždycky vytáhnout. Svatý František, když se ho bratři i prostí lidé ptali, co mají dělat, odpovídal krásným způsobem: Hledejte, jak se líbit Pánu, a to s Božím požehnáním dělejte...“

Že jsme opět tam, kde jsme byli? Na této cestě hledání však nejsme sami, a proto rukáv sem, rukáv tam, přece jen se dá vysypat pár inspirací na to, jak se líbit Pánu – tedy jak se aspoň v maličkostech připodobnit Tomu, který je Milovaný, milovaný Syn:

Modlitba Růžence k Roku zasvěceného života

O tom, že Rok zasvěceného života, vyhlášený Svatým otcem Františkem o první adventní neděli roku 2014, je v plném proudu, svědčí přiostřená pozornost nejen médií ale také těch, kterých se tento rok jakkoli dotýká – ať už díky příslušnosti k stavu zasvěcených či jen tak „ze známosti“. A proto jsme se rozhodly rozšířit moře již rozjetých projektů a aktivit o další příspěvek plně ladící s naším posláním a charismatem.

Ve stopách Beránka IX:Stopy vedou domů

Anežčin pobyt ve Florencii nese dobré ovoce. I přesto že ji občas přemáhá stesk po známém prostředí a Klářině blízkosti, dokáže naplnit očekávání florentské komunity, které vtiskuje životní styl Chudých sester. Sestry si ve Florencii získávají dobrou pověst a ta se začíná šířit po celém Toskánsku i za jeho hranice. Ke kardinálu Hugolinovi docházejí nové žádosti o sestry, které by i jinde uváděly existující společenství do tohoto způsobu života. Mezi jinými projevuje zájem také arcibiskup z Milána, kam je nakonec vyslána s. Giacoma, věrná průvodkyně naší Anežky ve Florencii. A o tom, jak se vedlo sestrám v Miláně a že cesty Boží jsou nevyzpytatelné, ale v každém případě že vedou vždycky domů, je i tato další část Anežčina příběhu s lehce vánoční epizodou.

Koutek-Skrýš(2.část)

Evangelium podle Matouše 13, 31-32

-II.část

Království nebeské je jako hořčičné zrnko.“

Je sice menší než všecka semena, ale když vyroste, je z něho strom a ptáci hnízdí v jeho větvích.“

V minulém díle jste se dočetli:

Bůh je naše jediné útočiště, naše pevnost, kde se můžeme skrýt. Jen JEMU můžeme svěřit svůj život, vše, co jsme a co máme. Vždyť jedině ON může zachránit a spasit naše životy.

A co nás čeká tentokrát?

Prázdné stránky apa Pafnuncia

Ještě předtím, než se apa Jan rozloučil se svým učedníkem, daroval mu knihu Evangelií, která sám trpělivě opsal na listy papyru. Stálo ho to mnoho času i námahy, ale co jiného by měl věnovat jako výbavu na cestu mladému Pafnunciovi? Cesta, na niž byl povolán, aby ji prošel, bude dlouhá a namáhavá, přemýšlel a v tu chvíli nemyslel jenom tu, která ho povede do daleké laury. Před očima měl spíše jeho namáhavou životní pouť, která bude potřebovat světlo Božího slova.

Červnový Dopis pro Tebe

Drazí,

Ježíš za nás zemřel, vstal z mrtvých a vstoupil na nebesa. Tak nám otevřel bránu do nebe. Nebe, věčný život je vztah s Ním, účast na životě Nejsvětější Trojice. Život Nejsvětější Trojice je neustálé vzájemné darování se v lásce.