Modlitba, půst a almužna: to jsou tři klíčová slova, kterými se nám otvírá brána k čtyřicetidennímu období velkého postu - přípravy na setkání s nejhlubšími událostmi naší spásy. Prvním klíčem je tedy modlitba: je to téma hluboké a všeobjímající naši křesťanskou zkušenost. Vždyť co by bylo naše křesťanství bez ní?

V našem Řádu modlitbě v nejrůznějších podobách věnujeme šest až osm hodin denně. Je posláním právě kontemplativních klášterů vytvářet duchovní oázy modlitby, kde by se modlitba pěstovala jako hlavní činnost a odkud se má její ovoce šířit v tomto světě. Tato naše služba je snahou o ideál, který živototopisec svatého Františka definuje takto: František nebyl ani tak člověkem, který se modlil, jako spíše živoucí modlitbou.

Číst dál: Modlitba sv. Františka před Křížem

Anežka tedy opustila domovský klášter v Assisi a vydala se na neznámou cestu, do neznámého města, mezi neznámé lidi, aby uprostřed všeho neznámého seznámila své nové sestry s životním stylem života podle Evangelia v duchu nejvyšší chudoby. Víme již, že se jí ve Florencii dostalo vřelého přijetí a že nebe nad San Damianem i nad florentským Monticelli má stejně zářivou modrou barvu. O tom, jak se její pobyt bude vybarvovat dál a také o tom, že není modrá jako modrá a že v Božích plánech se hraje o celou paletu barev je tento další díl našeho příběhu:

Číst dál: Ve stopách Beránka VIII: Paleta Božích plánů

Otcové pouště, mniši, kteří žili ve IV. století v Palestině, Egyptě a Sýrii, opouštěli města a ruch společenského života, aby se v samotě a mlčení věnovali pouze Bohu. Jako svědkové křesťanské víry prožívané v jednoduchosti a radikalitě nám zanechali dědictví kratinkých textů – "výroků" – oplývajících lidskou zkušeností i evangelní moudrostí. 

Představitelem následujících článků je apa Pafnuncius, tak jak jej ve své knize zachytil o. Fabio Ciardi. O původu apa Pafnuncia není známo téměř nic, ovšem jeho výroky zanechávají obraz člověka natolik blízkého, natolik lidského, že ani časová vzdálenost, ani nehostinnost pouště nemůže zabránit dnešnímu uhoněnému hledači Boha, aby usedl u jeho nohou a zaposlouchal svou duši do moudrosti, která uvádí do poznání Boha – jednoduše a radikálně.

Číst dál: O touze apa Pafnuncia dotknout se Boha

Ať již patříte k těm, kteří se bez růžence nehnou ani na krok, či jen sporadicky necháváte klouzat růžencová znka mezi prsty, růženec je modlitba, kterou na duchovní cestě nelze minout. Ne všem je dáno vklouznout hladce do růžencových tajemství a snad i proto zakladatel Oblátů Panny Marie nechal do modlitební knížečky, určené novicům, zaznamenat následující rady. Uvážíme-li, že se pohybujeme kolem roku 1840, nezbývá než žasnout na interaktivností doslova současnou. Jak se tedy dá modlit růženec? Stačí jen: 

Číst dál: Růžencová inspirace