Sestra Bernadeta

Narodila jsem se 11.listopadu 1979 v Šumperku jako první dítě svých rodičů a dostala jsem jméno Monika. Po roce a půl se narodila má sestra Renata. Jestli si dobře pamatuji, tak jsem byla ráda, protože jsem měla živou panenku, kterou jsem mohla vozit v kočárku. Když mi bylo asi šest let, tak se moji rodiče rozvedli. Táta se ještě dvakrát oženil, tak mám nevlastní sestru Lucii a nevlastního bratra Šimona. Později se vdala i moje mamka a přibyly mi další nevlastní sourozenci Honza a Hanka. Všechny sourozence vlastní, nevlastní, vyženěné i vyvdané mám ráda a beru je jako vlastní.

Máma s tátou se snažili mě a Rěnči jejich rozvod vynahradit a každé prázdniny nás brali na dovolenou, v zimě na hory a na lyže, v létě na chatu k vodě nebo na přehradu Pastviny. Zimní dovolené na horách jsem nesnášela, protože se bojím lyžovat. Tak jsem si jen pravidelně jezdila narážet kostrč na dětských bobech. Za to prázdniny u vody jsem milovala, myslím, že z té doby mám nejkrásnější vzpomínky z dětství. Jezdili s námi vždy naši známí a kamarádi, užili jsme si spoustu legrace a zábavy ve vodě a na lodičkách.

Vyrůstala jsem v nevěřící rodině, nevěděla jsem nic o Bohu a nebyla jsem pokřtěná. Během základní školy jsem se díky svým věřícím kamarádům dostala na výuku katechismu na šumperské faře. Tehdejší paní katechetka, později moje křestní kmotra, nám velice poutavým způsobem vyprávěla o Bohu, Ježíši a hlavně o Marii. Myslím, že díky těmto hodinám na faře jsem uvěřila, nechala jsem se v šestnácti letech pokřtít a přijala křestní jméno Marie. Po základní škole jsem se dostala na Rakouskou sekci gymnázia ve Šternberku. Myslím, že v životě člověka náhody neexistují. Proto nepovažuji za náhodou, že jsem z naší školy viděla stavět náš klášter, že jsem ve městě potkávala sestry a že jsem byla na prvních slibech s.Miriam. Prostě to bylo v Božím plánu, i když v té době by mně do kláštera nikdo nedostal. Přesto jsem během studií na gymnáziu poznala, že mně Bůh chce v klášteře. Moje křestní kmotra je salesiánská spolupracovnice, takže když jsem se jí svěřila s tímto svým životním poznáním, seznámila mě se sestrami salesiánkami. Spolu s dalšími děvčaty, která měla zájem o sestry, jsme jezdili na víkendy na tzv.„áčka“, což bylo za totality tajné znamení v kalendáři pro setkání zájemkyň salesiánek. Za tyto víkendy jsem neskutečně vděčná. Poprvé jsem se tu setkala s modlitbou breviáře, s rozjímáním a sdílením o tom, co člověk rozjímá a duchovně prožívá. Hlavně jsem byla vděčná za děvčata, která jsem tam potkala, všechny jsme měly touhu jít do kláštera a pracovat pro Boha s mládeží. Což jsem ve svém nevěřícím prostředí do té doby nezažila.

Po úspěšném složení maturity jsem odešla do Brna studovat Vyšší zdravotnickou školu obor dětská sestra. Po roce studií jsem ale poznala, že Bůh nechce, abych byla zdravotní sestra, ale řádová. Studium jsem ukončila a soustředila se na vstup k salesiánkám. Jenže na následujících exerciciích jsem před svatostánkem poznala ještě jinou cestu, kterou Bůh po mně chtěl. Chtěl mě mít jen pro sebe v kontemplativním řádu. Po vzájemné dohodě jsme se salesiánkami ukončily „spolupráci“ a já začala hledat klauzurovaný řád. A protože jsem měla na gymnáziu jeden hned pod nosem, tak nebylo hledání tak těžké a zdlouhavé. Hned při první návštěvě u kapucínek ve Šternberku jsem věděla, že jsem doma. A to i přes křížový výslech tehdejší matky Zuzany. Hlavní podmínkou pro vstup do postulátu a kláštera bylo, abych se osamostatnila a odstěhovala od rodiny. Díky mojí kamarádce jsem si našla bydlení a práci v Náchodě a po roce jsem se přestěhovala do Brna. Pracovala jsem v supermarketu jako pokladní, nebo jsem pomáhala prodávat v lahůdkách, nebo dělala prostě tam, kde bylo potřeba zaplnit prázdné místo zaměstnancem. Do kláštera jsem vstoupila 29.května 2003, na ten den připadla slavnost Nanebevstoupení Páně. Během postulátu se mi dostal do ruky životopis sv.Bernadety. Bernadeta mě hodně oslovila svou prostou a přímou povahou, svou malou cestou s Bohem, svou láskou k Paní-Marii. Oslovila mě natolik, že jsem měla obláčku 29.července 2004, což bylo stejné datum, kdy přijala Bernadeta hábit neverksých sester. Já přijala hábit kapucínek a jméno s.Marie Bernadeta od Neposkvrněného Srdce Panny Marie. První sliby jsem měla pak o dva roky později 29.července 2006 a věčné sliby 21.dubna 2012. V současné době se v klášteře hlavně modlím. Možná díky nevěřícímu prostředí, ze kterého pocházím, vnímám, že se mám modlit za evangelizaci a to přesně za evangelizaci skrze současnou moderní křesťanskou hudbu, za křesťanské kapely a festivaly. A nejen za křesťanské. Kromě modliteb ještě vyšívám a dělám „Jidáše“, protože spravuji klášterní pokladnu.

Děkuji všem sestrám a bratřím, že jsem tady mohla najít novou kapucínskou rodinu a že tu vytváříme skvělé sestersko-bratrské vztahy.

 

Dvouletá Monika

Se sestrou Renatou

Každoroční utrpení na lyžích

Kandidátky klarisek-kapucínek v roce 2002: Romana, Monika, Hana

Novicka Bernadeta