TICHÁ POŠTA SVATÉ KLÁRY

díl I.

 

Ku příležitosti slavnosti svaté Kláry píše každoročně Generální ministr Menších bratří svůj okružní list adresovaný všem klariskám. Nejinak tomu bylo i letos. Jeho obsahem bylo představení ústředního tématu pro letošní přípravný rok ke slavení jubilea 800. výročí založení našeho Řádu (2011). Za toto téma byla zvolena kontemplace - tak, jak ji chápala a prožívala svatá Klára.

A protože se jedná o téma, které se zdá přitažlivé nejen osobám výhradně duchovním, rozhodly jsme se vypracovat následující cyklus o kontemplaci tak, jak se ji učíme chápat a žít; jak jsme k ní vedeny a pokusit se předat tuto zkušenost srozumitelným způsobem za zdi kláštera. Rozhodně si nenárokujeme výlučnost a úplnost, vždyť jak později uvidíme, kontemplace je pojem tak široký, že v sobě obsáhne celý život.

Výchozím materiálem k našim úvahám bude jednak zmíněný list Generálního ministra bratří františkánů, jednak materiál vypracovaný sestrami kapucínkami z německého kláštera v Balsbachu (nazvaný „Naslouchat Božímu šepotu“ - odtud název našeho cyklu „Tichá pošta svaté Kláry“) a rovněž doplňující františkánské texty pocházející z pera různých autorů a mistrů duchovního života. Naším záměrem však není podat vyčerpávající teologický výklad o františkánské kontemplaci, ale spíše v jednoduchosti a prostotě načrtnout její základní rysy a ponechat na každém, aby si bližší zkoumání ověřil na vlastní kůži.

 

  1. KONTEMPLACE – POJEM A JEHO VÝZNAM

 

Slovo KONTEMPLACE v sobě pro mnohé skrývá tajemný a nejasný význam. A není divu, vždyť každá duchovní škola či spiritualita podává svou vlastní definici kontemplace a nabízí k ní vlastní přístupovou cestu nebo metodu. Navíc v mnohých příručkách duchovního života se o kontemplaci mluví jen tak letmo na posledních stranách, jako o něčem, co se prostého smrtelníka, neobklopeného aurou svatosti, snad ani týkat nemůže. A tak jsou naše představy často unášeny vlastní fantazií a ponechány úsudku o vlastní hodnosti či nehodnosti přivlastnit svému duchovnímu životu titul „kontemplativní“, či ještě ne. Přitom prostý pohled na etymologický základ slova nám může v mnohém projasnit zrak a vzbudit chuť okoušet něco z těchto, již o něco zřetelnějších, tajemství.

 

Pojem KONTEMPLACE z latinského slova contemplatio se skládá ze dvou částí:

 

předpony COM (ve významu být s, být spolu, společně) a kořene TEMPLUM

 

Již v době antického Říma se ho užívalo především v sakrálním prostředí jako součást jazyka augurů (pohanských kněží) ve významu pozorovat, co se děje v pozorovacím obzoru (templum), aby pak podle pozorování byla správně vyložena pozorovaná znamení.

V pozdějším vývoji se význam slova rozšířil i na pozorné patření, nazírání, zkoumání a to nejen smysly, ale i mentálně a duchovně: tedy na uvažování, nahlížení a rozvažování.

Křesťanství pak mnohé tradiční antické pojmy obohatilo o nové významy; a tak se z augurského pozorovacího prostoru (templum) stal křesťanský chrám (templum). Kontemplace byla opět posvátným děním ve významu přebývání ve svatyni spolu s Tím, který je Svatý; s tím, co je svaté; a v posledním důsledku také sám se stávat svatyní – místem, kde přebývá Svatý.

 

Zde je třeba zmínit, že latinské contemplatio je překladem řeckého theoría. Ponechme stranou analýzu antického významu a podívejme se rovnou do Nového zákona. Vyskytuje se tam jen jedenkrát. Uvádí ho svatý Lukáš ve 23.kapitole verš 48. A ti, kdo se v celých zástupech sešli na tu podívanou, když viděli, co se stalo, odcházeli bijíce se do prsou.

 

Na tomto základě je tedy možné kontemplaci definovat jako posvátné dění, ve kterém jde o vytvoření společenství mezi Tím, který je Svatý, a námi na základě nazírání, nahlížení a uchopení, smysly vnějšími i vnitřními, tajemství Kříže.

 

Proto, když ve svém listu vysvětluje Generální ministr, José Carballo, jak vypadá Klářina kontemplace říká: „Pro Kláru kontemplace není něco odlišného od radikálního rozhodnutí pro Ježíše Krista, ale je to vnitřní a neodmyslitelný rozměr samotného rozhodnutí. Na františkánskou kontemplaci je třeba vždy pohlížet v horizontu následování Krista, jako na kontemplativní následování. Proto můžeme slovy svatého Františka říci, že kontemplovat znamená zcela se odevzdat tomu, který se celý daroval nám a pro nás.“

 

Jak z uvedeného vysvítá, ukazuje se, že obsah křesťanské kontemplace odpovídápovolání každého křesťana. Křtem jsme byli povoláni do společenství s Otcem v tajemství Kristova Kříže. A proto ke kontemplaci v tomto širokém smyslu jsou na základě křtu povoláni všichni křesťané. Kontemplace není vyhrazena jen „vzorným“, „vyvoleným“ a „svatým“, protože všichni jsme byli od počátku předurčeni, abychom byli svatí a neposkvrnění v lásce – kontemplativní: schopní tuto skutečnost přijmout a prožít.

 

Protože se však termín kontemplace užívá v různých významech je třeba ještě některé z nich nastínit, abychom zabránili případnému nedorozumění nebo nepochopení.

 

Kontemplace má význam užší i širší. Ve svém širokém smyslu slova jsme o ní hovořili výše a i v následujících dílech cyklu bude ona hlavním námětem ve smyslu kontemplativního následování, kontemplativního života.

 

V užším smyslu slovo kontemplace označuje určitý způsob modlitby. Kontemplativní modlitba je součástí kontemplativního života a je jeho vnitřní tváří. Jako taková má svou charakteristiku i podobu. Samozřejmě, že i jí – jako nejcennějšímu prostředku kontemplativního života – se budeme v příštích dílech také věnovat. Pro tuto chvíli nám postačí klasické rozdělení na kontemplativní modlitbu získanou a kontemplativní modlitbu vlitou. Kontemplace získaná má podobu tichého prodlévání před Bohem, kde jakoby všechno již bylo řečeno a sjednoceno v jediné touze být s Tím, kterého miluje mé srdce a jehož jediná láska mi stačí. Získaná se jí říká proto, že je možné ji získat přirozenými prostředky, především věrnou a poctivou vnitřní modlitbou. Kontemplace vlitá je čistým Božím darem, kterým On sám otvírá bránu svého srdce a zve k přebývání s Ním v jeho vnitřních tajemstvích. Kontemplaci vlitou mohou doprovázet mimořádné mystické dary (vytržení, extáze, levitace...) nebo prožitky. Cíl kontemplativní modlitby je však v obou případech stejný: společenství s Otcem – kontemplativní život.

Františkánské duchovní cestě je navíc vlastní, že kontemplativní modlitbu neodsouvá do nedohledna křesťanské dokonalosti, ale dává jí prostor už od samého počátku duchovní cesty – samozřejmě s různou intenzitou a odlišnými důrazy, když ji staví po bok cestě očistné a osvětné v rámci tzv. Trojí cesty, jak ji mistrovsky vypracoval sv. Bonaventura.

 

A co nás čeká po tomto stručném úvodu? Pro všechny zájemce a nadšence pro františkánsko-klariánskou kontemplaci by tu byly následující „domácí úkoly“ a body ke kontemplativnímu zamyšlení neboli „RAZÍTKA SVATÉ KLÁRY“ (ideální by bylo „orazítkovat“ vždy 1 týden jedním z nich a výsledky si zaznamenat )

 

  • Já a kontemplace: jaký význam má pro mě slovo kontemplace?; považuji se za schopného kontemplativní modlitby, kontemplativního života?; proč ano, proč ne?; co pokládám za největší osobní překážku?; co za nejlepší prostředek?; jaké vlastnosti by měl mít kontemplativní člověk?; co bych poradil, řekl někomu, kdo by se zajímal o kontemplaci?

  • Kontemplace prakticky: zkusit si zmapovat vlastní duchovní život (aktivity, způsob modlitby, duchovní četba, svátostná praxe, účast na životě společenství) – jaké jsou mé priority, motivy té či oné duchovní nebo křesťanské činnosti. Sestavit aspoň pět prostředků, které považuji za nutné pro kontemplativní život a pokusit se je v něm důsledně aplikovat.

  • Můj křest: uvědomit si hodnotu, kterou pro mě má můj křest – do jakých vztahů s osobami Nejsvětější Trojice mě uvádí, jaká mi otvírá Boží tajemství, před jaké výzvy mě staví, s čím mě konfrontuje, jakým způsobem se projevuje v mém každodenním životě... Ve vhodném okamžiku obnovit svůj křestní slib se skutečným rozhodnutím následovat Krista jako svého Pána.

  • Pohled na Kříž: Vybrat si jedno z Evangelií a pozorně si projít vyprávění o velikonočních událostech (od Poslední večeře až po Vzkříšení); uvědomit si, nakolik je pro mě Kříž srozumitelný jako místo lásky, oběti, sebedarování, bolesti, naděje, života, odpuštění, smíření, milosrdenství; vyvodit z toho 5 konkrétních důsledků do mého života.

  • Srovnání: srovnat nakolik se liší či neliší můj „neorazítkovaný“ život od „čerstvě orazítkovaného“; udělat si menší bilanci úspěchů i toho, co šlo z tuha; co mi udělalo největší radost a kde jsem nejvíc vystřízlivěl; ze všeho cenného, co jsem prožil, učinit drahokam svého duchovního života

 

Jak je zřejmé, na rozdíl od minulého cyklu o sv. Anežce, kde úkoly více méně reflektovaly obsah dílu, „razítka“ nejsou jen zpětnou reflexí, ale spíše odrazovým můstkem k dalšímu dílu. Dávají tak větší prostor vlastní duchovní kreativitě i odpovědnosti s možností riskovat i zkoušet něco nového. Velkým obohacením by byla i zpětná reakce, zaslaná buď formou mailu s označením „tichá pošta“ nebo přímo v „knize návštěv“ na našich stránkách. Tisíceré díky předem za všechny příspěvky a ohlasy.