Tichá pošta sv.Kláry IV:Pramen kontemplace

Po seznámení s pojmem kontemplace, jejími východisky a principem, podle kterého se uplatňuje, následuje otázka, odkud se kontemplace bere a čím se živí; tedy otázka po jejím původu a po její náplni. Řeč bude o pramenech františkánské kontemplace. Přesnější by ovšem bylo říci: o prameni s několika ramenným rozvětvením.

Tím jediným pramenem veškeré kontemplace není nic jiného než Boží Slovo. Ono je tvůrčí silou veškeré komunikace. Skrze něho bylo všechno stvořeno, všechno v Něm trvá a nakonec dosáhne i svého naplnění a dovršení.

Je zřejmé, že Božím Slovem tu není míněno jen Písmo svaté, ale Slovo, které (jak píše sv. Jan) bylo na počátku a které je Bůh. Druhá božská osoba, vtělené Slovo, bohočlověk Ježíš Kristus.

Tichá pošta sv.Kláry III: Princip kontemplace

PRINCIP FRANTIŠKÁNSKÉ KONTEMPLACE: CHUDOBA 

Z toho, co bylo řečeno v předchozích dílech, jasně vyplývá, že chápat kontemplaci jako způsob úniku z „pozemské reality“, jako vstup do tajemna s nejasným očekáváním zážitku, není na místě. Kontemplace je úzce spojena s následováním Krista a pohyb, který je jí vlastní, není na prvním místě „výstup“, ale naopak „sestup“. Sestup do vlastní životní reality, která se ve světle Kristova kříže stává prostorem setkání člověka s Bohem. Vlastností křesťanské kontemplace je hluboký smysl pro realitu, která v sobě vždy nese a odzrcadluje tajemství Vtělení. Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Ani nejhlubší mystické zážitky nejsou zbaveny této pečeti, spíše naopak jsou o to hlubším závazkem poznané a nazírané vtělit a učinit přítomným v tomto současném světě. Kontemplace je záležitostí tohoto světa.

Tichá pošta sv.Kláry II: Východiska kontemplace

Poté, co jsme se pokusili objasnit význam pojmu kontemplace, nás v tomto dílu čekají její východiska – neboli jisté přípravné kroky, které by měly kontemplaci předcházet, a to jak v jejím širokém smyslu, tak i v životě modlitby.

 

Kroky jsou tři a odvíjejí se (jako celá kontemplace) ve dvou rovinách, které se během našeho života jistě několikrát zopakují s různou intenzitou i frekvencí podle osobního založení a osobní duchovní cesty každého z nás. Tyto dvě roviny odpovídají vrcholům církevního slavení, proto bychom je mohli nazvat: rovina adventní vrcholící narozením Krista a rovina postně-velikonoční se svým vrcholem v setkání se Vzkříšeným. Kroky samotné pak mají tuto podobu:

 

  • TOUHA (odpovídající cestě očistné)

  • ZKUŠENOST VLASTNÍ PRÁZDNOTY (odpovídající cestě osvětné)

  • ZTIŠENÍ (odpovídající cestě sjednocení)

Tichá pošta sv.Kláry I: Kontemplace-pojem a jeho význam

Ku příležitosti slavnosti svaté Kláry píše každoročně Generální ministr Menších bratří svůj okružní list adresovaný všem klariskám. Nejinak tomu bylo i letos. Jeho obsahem bylo představení ústředního tématu pro letošní přípravný rok ke slavení jubilea 800. výročí založení našeho Řádu (2011). Za toto téma byla zvolena kontemplace - tak, jak ji chápala a prožívala svatá Klára.

A protože se jedná o téma, které se zdá přitažlivé nejen osobám výhradně duchovním, rozhodly jsme se vypracovat následující cyklus o kontemplaci tak, jak se ji učíme chápat a žít; jak jsme k ní vedeny a pokusit se předat tuto zkušenost srozumitelným způsobem za zdi kláštera. Rozhodně si nenárokujeme výlučnost a úplnost, vždyť jak později uvidíme, kontemplace je pojem tak široký, že v sobě obsáhne celý život.

Výchozím materiálem k našim úvahám bude jednak zmíněný list Generálního ministra bratří františkánů, jednak materiál vypracovaný sestrami kapucínkami z německého kláštera v Balsbachu (nazvaný „Naslouchat Božímu šepotu“ - odtud název našeho cyklu „Tichá pošta svaté Kláry“) a rovněž doplňující františkánské texty pocházející z pera různých autorů a mistrů duchovního života. Naším záměrem však není podat vyčerpávající teologický výklad o františkánské kontemplaci, ale spíše v jednoduchosti a prostotě načrtnout její základní rysy a ponechat na každém, aby si bližší zkoumání ověřil na vlastní kůži.