Papež Alexandr kráčel důstojně v průvodu kardinálů, biskupů, prelátů a kněží rozjásanými ulicemi města. Horkým vzduchem, plným prachu, jež ulpíval na zpocených tvářích lidu, se tetelilo tajemné jiskření dlouho očekávané slavnosti: dnes měla být slavná paní Klára zapsána do seznamu svatých a vyzdvižena tak k poctě oltáře.

Davy nebešťanů už také při té příležitosti zaujímaly svá oblíbená vyhlídková místa, upravovaly si svatozáře a trpělivě vyčkávaly běh dějin. A klára?

Jak na zemi, tak na nebi; právě položila svou hlavu Pánu Bohu do klína a nechávala si čechrat vlasy mocnou rukou Páně. Byla šťastná, byla svatá a byla svá. Obklopena Láskou, zavřela oči a v srdci uviděla něco, co se jí zazdálo jako sen:

Číst dál: Letní romance o svatořečení sv. Kláry

Bratr Ginepro se brouzdal čerstvě napadlým prašanem a natahoval krok, jak jen to šlo… tu z kopce, tu do kopce, chvílemi po rovince. Kromě kapuce a přehozeného pláště ho hřála především představa nového nápadu bratra Františka, do kterého se nechal vtáhnout. Blížily se Vánoce a František zatoužil spatřit na vlastní oči – i když kdo ví, zda v tuto chvíli nebral spíš ohled na své bratry, neboť on a kontemplace už vlastně byly jedno – onu událost Božího narození. A protože té zimy fyzickými silami příliš neoplýval, zavolal si hrstku svých nejbližších a pověřil každého z nich, aby obstarali všechny náležitosti: volka a osla, jesličky plné měkkého sena, všeobecnou účast Božího lidu… na Ginepra připadla myrha, kterou společně se zlatem a kadidlem měli přinést darem novorozenému Králi.

Číst dál: Vánoční pohádka aneb co se do Legendy nevešlo