Mini aktivitky v době postní

Doba postní si ubíhá svým tempem v týdenních frekvencích a možná se to stává i vám, že si kladete otázku, co s rozjetým vlakem...

Lidé se nás čas od času ptají na nějaký ten typ, jak dobře prožít dobu postní, a doufají, že klášter je to pravé místo, kde se nápady sypou z rukávu. Je pravda, že rukávy hábitu jsou široké, ale přesto námahu s hledáním té správné cesty nejen dobou postní nijak neulehčují. Naštěstí ale existují ti, které je dobré jako trumf z rukávu vždycky vytáhnout. Svatý František, když se ho bratři i prostí lidé ptali, co mají dělat, odpovídal krásným způsobem: Hledejte, jak se líbit Pánu, a to s Božím požehnáním dělejte...“

Že jsme opět tam, kde jsme byli? Na této cestě hledání však nejsme sami, a proto rukáv sem, rukáv tam, přece jen se dá vysypat pár inspirací na to, jak se líbit Pánu – tedy jak se aspoň v maličkostech připodobnit Tomu, který je Milovaný, milovaný Syn:

První postní aktivitkou je tzv. „Krabička poslední záchrany“

Krabička poslední záchrany (pro neskauty a netrampy) je malá krabička s různými potřebnými drobnostmi, které se vyplatí mít po ruce pro nejrůznější nástrahy osudu, zvláště při výpravách a putování jen „na lehko“. I doba postní může takovým putováním být. Proto se vyplatí mít po ruce pár osvědčených veršů z Písma, pár dobrých postojů, střelných modliteb a podobných pomůcek, když se vyrojí nějaké těžkosti. Doporučuji proto udělat si takovou duchovní „KPZ“, která je výborným a povoleným doppingem na krátké i dlouhé cesty.

 

Druhou aktivitkou je tzv. „Hledání sněženek“

Možná patříte k těm, kteří už netrpělivě obcházejí zahrádku a hledají, kdy se objeví první jarní kvítky. Zvědavě nakukujete přes ploty k sousedům a doslova očima povytahujete ty drobné květinky. A když se objeví, je to jako svátek. Jak asi musí Bůh nahlížet do zahrádek našich srdcí, kdy se objeví první známky nového života? Mohla by jimi být třeba vděčnost za malá, nepatrná dobra, která se učíme vidět kolem nás i v nás. A jistě nebude nic špatného, nakukovat v tomto ohledu i k sousedům, jak daleko jsou se svými sněženkami dobra, a radovat se z těchto kvítků Božího života i za plotem.

 

Třetí aktivitkou je tzv. „Otvírání studánek“

To je aktivitka, která si žádá celého člověka a tak asi jedno volné odpoledne. Jedná se o netradiční výpravu ke studánce vlastního života: ke křestnímu prameni. Prochází se známou, i když občas pozapomenutou, cestou vlastního života, se zastávkami ve všech kostelích, do kterých jsem kdy vstoupil(a). Je to cesta ve dvou, kdy dovolím Pánu, aby mi otvíral Písmo a na jeho základě četl můj život, kdy se láme chléb života (účast na Mši svaté) a kdy se podstupuje koupel na očištění hříchů (vykonaná svátost smíření). Nakonec se přichází k Prameni a obnovují křestní sliby rozhodnutí následovat Pána po Cestě, kterou je On sám (nejlépe při eucharistické adoraci).

 

Poslední z rukávu vysypanou aktivitkou je tzv. „živá křížovka“

Když může být živý růženec, živý betlém... proč ne i „živá křížová cesta“? V čem spočívá? Jde o to zvolit si na obvyklé cestě (do školy, do práce, s pejskem atd...) několik zastavení z křížové cesty. Během procházení pak místo myšlenek na starosti, povinnosti a nebo jen prostého „nemyšlenkování“ zaměřuji pozornost na jednotlivá zastavení. Je skvělé, když rozpoznáme, že Bůh v tu chvíli „hraje“ s námi: a tak na určitém místě potkám svého „Šimona“, svou „Veroniku“, modlím se za ty, které potkávám na různých úsecích, setkávám se sám se sebou... A věřte či ne, taková hra rozhodně není ztráta času. Je to cesta, která tehdy v Jeruzalémě přinesla spásu, je to cesta v Ježíšových stopách a má moc uzdravit nejen nás.

 

Tolik tedy pár inspirací z řeholního rukávu, jehož trumfem je vědomí, že těm, kdo milují Boha, všechno napomáhá k dobrému.