List generálního ministra Řádu menších bratří José Rodríga Carballa sestrám klariskám: V Klářiných stopách/ Slavnost sv. Kláry

 

„Co je kontemplace?“: 

     Začněme textem panny Kláry. Svatá Klára psala Anežce s cílem naučit ji kontemplovat. Klára jí neříkala nic o mluvení, zpívání nebo reflexi. Jen ji prosila, aby svou mysl, duši a srdce upřela na Ježíše Krista: „Upři svou mysl do zrcadla věčnosti! Upři svou mysl do odlesku slávy! Upři své srdce na obraz božské podstaty!“ (3 ListAn 12-13).

 

     Kontemplace spočívá právě v tomto: ve vložení a upření mysli, duše a srdce takovým způsobem, že jsou ustavičně „obráceny k Pánu“, jak říká sv.František. ON a jedině ON musí být středem naší schopnosti chápat (mysl), střed naší schopnosti milovat (srdce) a střed naší schopnosti žít v Božím světě (duše). Takto bude celý člověk pohlcený kontemplací.

 

„Život zcela obývaný Kristem“: 

     V legendě svaté Kláry čteme: „Vroucně důvěrné bylo pro ni oplakávání Pánova utrpení; jednou se chtěla ponořit do hořkých bolestí Jeho ran, jindy zase zakoušela nejsladší radost. Často vzpomínala na Toho, Jehož láska byla hluboce vryta v jejím srdci, takže byla jakoby opilá Pánovým utrpením“ (Legenda o sv. Kláře 30).

 

     Právě kontemplace Ježíše Krista byla pro sestru Kláru středem jejího života, stejně tak by to mělo být i u sester klarisek, aby mohly říct s Pavlem: „Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus“ (Gal 2,20). Kontemplace Krista by vás měla vést, aby jste se cítily „pohlceny“, „obývány“, „uchváceny“ samotným Kristem, jehož tvář je vtisknuta do vašich srdcí skrze kontemplaci, jak to bylo u sestry Kláry. Ale stejně tak by měla kontemplace zcela pohltit vaše nejhlubší nitro. Proto můžeme říct, že pro vás, stejně jako pro sv.Kláru, je kontemplace žít v Kristu, s Ním a skrze Něj. Kontemplace je utvrzení vás samotných v Něm, „ přilnutí celým vaším srdcem k Němu“ (4 ListAn 9), objevení Jeho jako důvodu, který dává smysl životu, který vám dovoluje být Jím uchváceny, a proto vám dovoluje být „Jeho příbytkem a trůnem“ (3 ListAn 22), dokud nebudete proměněny v něho.

 

     Kontemplace není proto pro sv.Kláru, stejně jako pro sv.Františka, pasivním pietismem, ale cestou ztotožňování se s Pánem, dokud nebudeme všichni proměněni v „nové stvoření“ (Gal 6,15) a dokud nebudeme schopni říct se sv.Pavlem: „Život je pro mne Kristus“ (Fp 1,21).

 

„Cesta do nitra“: 

     Kontemplace také není prostá vnější činnost. Klára, v textu cituji ze Třetího Listu Sv.Anežce, nemluví o vnějších schopnostech, které jistě znala dobře a o kterých se zmínila ve svých spisech, ale mluví o vnitřním postoji. Toto nám může pomoci pochopit jiné Klářiny texty. Klára, v jejím Čtvrtém Listě, psala „ctihodné“ a „nanejvýš svaté panně“ Anežce: „Do tohoto zrcadla se každý den dívej (…) a v něm svou tvář neustále pozoruj“ (4 ListAn 15).

     Zde „dívej se do něj“ neznamená vnější aktivitu, ale pohled snoubenky na jejího snoubence (srov. Mt 25,6). Je to pohled s takovým zalíbením, které dovoluje vnímat hloubku tajemství skutečné osoby Ježíše Krista jako snoubence. Je to „pohled“ plně poznamenaný láskou, „pohled“ srdcem, které miluje a rozpoznává, skrze lásku, že Ježíš je středem každého života. V tomto smyslu můžeme říct, že jedině snoubenka je schopná snést tento „pohled“ a slyšet hlas lásky, který ji doprovází. Jen snoubenka s „čistým srdcem“ je schopna snést takovýto pohled (srov. Mt 5,8).

 

„Neustálý postoj“:

     Právě proto, že slova „místo“ a „pohled“ znamenají u Kláry vnitřní postoj, kontemplace se pro ni neomezuje jen na chvíle modlitby, ale je to ustavičný postoj: „každý den“, „neustále“ (4 ListAn 15). Kontemplace Ježíše jako snoubence vyžaduje ustavičnost, čas. Nestačí „dívat se“ jen sporadicky nebo jen podle toho, že teď potřebuji nebo mám chuť, ale je nutný „ustavičný pohled“, „nepřetržitý“, „každodenní“. Pouze ustavičnost v „dívání se“ vede k vnímání slávy a krásy snoubence.

 

     Ale ustavičnost „dívání se“ do zrcadla, kterým je Kristus, má být provázena bdělostí, stejně jako v případě moudrých panen v evangeliu, které jdou vstříc Pánu: „Stále se modli a bdi. A dílo, které jsi dobře začala, stále dovršuj“ (ListEr 13-14).

 

„Radostný postoj“: 

     V roce 1228 – Klára měla tehdy 34 let – se Tomáš z Celana zmiňuje o způsobu života sester u San Damiana, psal: „Zasloužily si tak vysoký stupeň kontemplace, že je učí všemu, co mají dělat nebo čeho se mají vyvarovat, a že umějí šťastně pozvedat svou mysl k Bohu a ve dne v noci setrvávají ve chválách Božích a na modlitbách“ (1 Cel 20).

 

     Kontemplace, podle tohoto textu, není břemenem, dluhem, ale hlubokou radostí pro sestry – „s radostí“ – radostí, kterou snoubenka cítí, když kontempluje tvář jejího snoubence, tvář toho, který je „Král králů“ (2 ListAn 1), „Pán pánů“ (2 ListAn 1), „svrchovaný Král nebes“ (3 ListAn 1). Klára a její sestry věděly, že svěřily své životy Tomu, jehož vzhled je nejkrásnější, jehož láska je nejněžnější a především jehož láska je činí šťastnými (srov. 4 ListAn 10-12; 1 ListAn 9). Hlas snoubence v Písni písní můžeme vnímat v srdci Kláry: „Tvá láska je sladší než víno; vůně tvých voňavek je znamenitá; Tvé jméno je nad olej; proto Tě dívky milují“ (Pís 1,3). Jak by mohlo být pro snoubenku břemenem být se snoubencem, cítit, že je Jím milována?

 

„Proměna v Krista“: 

     „Ozdob sebe celou zevně i uvnitř . . . všemi ctnostmi“ (4 ListAn 16). Kontemplace vede k vnější i vnitřní proměně kontemplující osoby. Termín „ctnosti“ zde znamená nový život, život v hojnosti, kterého se dosáhne díky neustálému pohledu do Zrcadla a díky neustálému dívání se na sebe ve světle Zrcadla. Svobodná a pravá konfrontace mezi Kristem a kontemplující osobou proměňuje toho druhého v Něho – v Krista - a všechny ctnosti, obzvláště chudoba, pokora a nevýslovná láska, se v této osobě odráží (srov. 4 ListAn 18-26). Tyto ctnosti jsou odměnou kontemplace. Proto kontemplace, jejímž středem je tato láska, povede k naprosté a totální lásce: „Tedy žárem této lásky se stále více rozněcuj, královno nebeského Krále!“ (4 ListAn 27).

 

     Kontemplace, pro Kláru, vede k rozhodnutí ztotožnit sebe sama s Pánem, spojit se v objetí s Ním v chudobě a v pokoře, které objevila v Něm díky kontemplaci. Viditelným znamením proměny v Krista je láska bez omezení. Klára to chtěla vyjádřit terminologií toho, kdo je zamilovaný, převzetím z Písně písní: „Vzdychej nesmírnou touhou srdce a volej s láskou: Táhni mě za sebou, poběžme za vůní tvých mastí, nebeský Snoubenče! Poběžím a neochabnu, dokud mě neuvedeš do komnaty vína, dokud nebude tvá levice pod mou hlavou a tvá pravice mě šťastně neobejme, dokud mě nepolíbíš nejšťastnějším polibkem svých úst“ (4 ListAn 29-32).

 

     V kontemplaci se klarisky učí všemu, co mají dělat nebo čeho se mají varovat, povšimnul si Celano. Kontemplace není „útěk“ ze života, ale věrnost životu v souladu s Tím, kdo je předmětem a cílem kontemplace.

 

     Nejdražší sestry, naší volbou v životě je pouze ospravedlnění Ježíšem Kristem; pouze On může být považován za naší volbu v povolání. Ježíš má být duší naší modlitby a středem našeho života. Jaké místo v našich životech zaujímá Ježíšova osoba? Pokud si přejeme, proměnit se v kontemplující osoby, měli bychom dovolit sami sobě „nechat se obejmout“ Bohem a Jeho slovem. Kontemplace je uvědomování si Boha v nás: „Přijdeme a učiníme si v něm příbytek“. Kontemplace je proměna v Ježíše Krista, mít stejné smýšlení jako Kristus (srov. Fp 2,5).