List z roku 2011

List generálního ministra Řádu menších bratří José Rodríga Carballa sestrám klariskám: V Klářiných stopách/ Slavnost sv. Kláry

Dvě jména, dva fenomény, dvě legendy: František a Klára

Osm století od založení Řádu klarisek



„Smysl slavnosti“:

     Slavnosti, které probíhají od 16.dubna 2011 do 11.srpna 2012, mají být zvláštním časem k oživení vzpomínky na událostí před osmi sty roky; mají znovu obnovit ducha této pozoruhodné ženy a hlavně znovu objevit časové linie jejího poselství.


Oživení vzpomínky. „Skrze tyto paní“, řekl František, když opravoval kostel San Damiano, „bude oslaven náš nebeský Otec v celé své svaté církvi“ (Závěť sv. Kláry 14). Snad nejen sám František si uvědomoval, že životní cesta  objatá Klárou, by mohla znamenat podporu Petrových nástupců a misijní činnosti církve – jak papež Řehoř IX. napsal Františkově malé sazeničce a klariskám v San Damino v roce 1228. Klářin život, „pod Františkovým vedením“, napsal Jan Pavel II. „nebyl hermeticky uzavřený, i když byl klauzurovaný a kontemplativní“. V kanonizační bule Alexandr IV. napsal, „Klára byla tichá, ale její sláva křičela“. Ano, její sláva křičela kvůli Evangeliu, kterým přinášela Krista všem na světě a kterým podpírala váhající údy; křičela z jejího velkého srdce objímající každé stvoření, nejvíce právě pokořované a zapomenuté, protože  takto byla ukázána Stvořitelova laskavost (srov. Kanonizační bula 4-5; 3 ListAn 8; Proces svatořečení 7.12).

 

Znovu obnovit Klářina ducha. V poselství klariskám během První Mezinárodní Konference Prezidentek Federací OSC jako tříletá příprava byly navrženy pro tyto slavnosti k hlubšímu studiu následující témata: povolání (2009), kontemplace (2010) a chudoba (2011). Ano, vybrali jste si seriózní cestu k přípravě oslav osmistého výročí. Máte opravdu přesnou cestu k znovu přivlastnění si ducha, který podrží váš život a znovu obnoví celou Klářinu „duši“ v každé z vás. A já, jako váš bratr a služebník, jsem vám pomáhal jít hlouběji na této cestě skrze dopisy, které jsem napsal v letech 2008, 2009 a 2010, při příležitosti Slavnosti naší sestry Kláry.


Znovu objevit její poselství. Zjevně její poselství musí apelovat prvně na vás, které jste si zvolily následovat Krista podle „zrcadla a příkladu“ Kláry z Assisi. Musíme se ptát: „Co chceme společně slavit: vzpomínku na řeholi nebo vzpomínku na Boží historii, která je věčná pro vás současné sestry a pro ty, které budou pokračovat ve vašem nadšení v ,zachovávání svatého evangelia našeho Pána Ježíše Krista v životě v poslušnosti, bez vlastnictví a v čistotě? Jak se můžeme zcela vrátit ke světlu životní cesty, která činí viditelnou a věrohodnou každou z vás, protože kvůli nám se Boží Syn stal cestou, kterou nám náš přeblažený otec František, pravý milovník a následovník Krista, ukázal, a které nás učil slovem i příkladem?' (Závěť sv. Kláry 5). Jak můžete zůstat živou vzpomínkou v církvi a ve františkánské rodině, do které jsme my, pokřtění, voláni žít?“

     Jsem zcela přesvědčený, že Klářino okouzlení pocházelo z evangelního života, který objala. To, co ji drželo přes 40 let v klauzuře kláštera, bylo Evangelium. Jakmile opustila domov a objevila cestu, jí ukázanou Františkem, Klára soustředila životní cestu klarisek na „zachovávání svatého Evangelia našeho Pána Ježíše Krista“ (Řehole sv. Kláry 1,2). Evangelium je to, co odhaluje tajemství Klářina „mládí“ a její schopnost být znamením pro církev a pro dnešní svět. Drahé sestry, mluvte nám svými životy o tom, o čem kontemplujete a o dotecích Slova života, jako obsahu Evangelia. Mluvte nám svou existencí o tom, že pro každého z nás je Bůh vždy láska.

„25. výročí mezináboženských setkání“:

     Je to prozřetelnost, že osmisté výročí je ve stejnou dobu jako 25. výročí mezináboženských setkání. Evangelní zkušenost obou, Františka a Kláry, vedla Jana Pavla II. k tomu, že si vybral Assisi jako místo k uskutečnění historického gesta, shromáždění světových vůdců, aby se modlili za mír. Z tohoto gesta vyšel pojem, který se stal známý jako Duch Assisi. My, františkáni, jsme se zrodili v Assisi, ale nejsme součástí Ducha Assisi jako oslavy rodiny, jsme spíše naléhavým pozváním obětovat naši službu k vytvoření mnohem pokojnějšího světa. A vy, klarisky, se máte obětovat více, protože poselství Františka a Kláry – jak Jan Pavel II. řekl v Assisi v roce 1993 – může být shrnuto „ve třech slovech Evangelia: chudoba, pokoj a modlitba“. „Chudoba a pokoj“ pokračoval papež, „jsou dva požadavky Kristova poselství a jsou platná pro dnešní svět víc, než kdy před tím.“ Svatý Otec tato slova zakončil větou „evangelní chudoba je pramenem pokoje“.

     Toto neznamená vyhnout se složitým záležitostem nebo popření naléhavosti hlubokých změn. Jednoduše to znamená, že civilizace lásky se nebude moci zrodit, pokud se nestane středem našich měst a pokud my nebudeme mít odvahu být chudí a svobodní a pokud, vstupujíce do „klauzury“ s Paní Chudobou, neporozumíme nové cestě „tajemství věcí“ a radostně neodpovíme na potřeby lidí.

„Závěr“:

     My, Menší bratři, a vy, klarisky, nesmíme nikdy zapomenout na jeden fakt, že „jeden a ten samý Duch jak bratry, tak ony chudé paní vyvedl z tohoto světa“ (2 Celano 204). Byli jsme zrozeni tím samým Duchem, který inspiroval Františka a Kláru žít Evangelium našeho Pána Ježíše Krista. Ano, podle projevu Jana Pavla II. v roce 1982 „není možné oddělovat tato dvě jména: František a Klára; tyto dva fenomény, František a Klára; tyto dvě legendy: František a Klára. Tato dvě svědectví: František a Klára“. Vlastně oba vyjádřili původní františkánský ideál, doplnění mezi putováním Františka jeho bratří a uzavřením Kláry a jejích sester.

     Jen v tomto doplnění je možné sloučit autonomii a vzájemnost. Tento aspekt se pokusíme uskutečnit na Prvním Mezinárodním Kongresu Prezidentek Federací OSC a Asistentek v únoru 2012. Tímto bych rád obnovil, jménem bratří, Františkův závazek, že vždy budu horlivě pečovat a zvláště se starat o vás, klarisky (srov. Řehole sv. Kláry 6,3-4).

     Rád bych zakončil tento dopis listem ke Slavnosti sv. Kláry 2011 s pohledem zpět k 16. dubnu 2011 a s opětným návrhem té samé touhy, se kterým jsem zakončil mou homilii při zvláštní příležitosti, že osmisté výročí zasvěcení svaté Kláry a založení Řádu klarisek by mělo být dobou milosti pro dcery svaté Kláry, že byste měly znát a žít vaše povolání lépe a být ve světe znamením Boha, který je láska; a pro Menší bratry by to měl být čas zintenzivnění jejich bratrského vztahu s klariskami, takže všichni mohou vidět v Kláře „zrcadlo a příklad“ následování Krista, našeho jediného Pána a Spasitele.

     „Ať Pán je vždy s vámi a vy ať jste vždy s ním“ (Požehnání sv. Kláry 16).