List generálního ministra Řádu menších bratří José Rodríga Carballa sestrám klariskám: V Klářiných stopách/ Slavnost sv. Kláry

 

„Vstříc osmistému výročí“:

 

     Rok 2009 připomíná osmisté výročí založení prvního řádu a připravuje cestu přípravám na rok 2012, výročí založení Řádu klarisek. Takovéto výročí bude jistě časem milosti pro nás pro všechny, ale zvláště pro vás, proto vás vyzýváme, abyste se nechaly znovu obnovit milostí začátků řádu. Čerpejte z těchto vzpomínek svěžest evangelia, buďte v dějinách příbytkem a trůnem (3 ListAn 22) a věrohodným Božím znamením, které hledá lidstvo niternou láskou.

 

„Vaše životní cesta“:

 

     V tomto smyslu mi dovolte, mé drahé sestry, připomenout vám některé prvky, které jsou součástí vaší životní cesty, které jste přijaly a které nicméně stojí za to zde připomenout – i když už je znáte. Jste nazývány strážkyněmi klariánského charismatu v této složité a obtížné době, která je však plná možností (srov. Vita Consecrata 13). Stejně jako jsem se já s vámi sdílel již více než jedenkrát, tak také vy nemůžete přenést tuto odpovědnost na někoho jiného. Ale naopak, musíte samy na sebe vzít obojí: odvahu i kreativitu. Vaše vnitřní poslání není jen o pozornosti k současné situaci, ale spíše o napodobování Klářiny kreativity a neohrožené odvahy, kterou se snažíte žít kreativně a s radostnou věrností na životní cestě, kterou vám odkázala (srov. Vita Consecrata 37). Jen na této cestě budete jako zářící dům v noci, polnice ze strážní věže a ranní hlídka (srov. Iz 21,11-12).

 

 

Žít svaté evangelium

     Vaše i naše životní cesta spočívá v životě podle evangelia našeho Pána Ježíše Krista (srov. Řehole sv. Kláry 1,1-2). Dar evangelia je základ vašeho společenství. Jako následovnice Františka a Kláry, jste volány přijmout evangelium, přiznávat se k němu svými životy a oživovat ho kreativně konkrétními skutky. Svět dnes potřebuje vidět lidi, kteří jsou zamilovaní do Krista; potřebuje svědky, kteří jsou na něj zaměřeni; potřebuje evangelní ženy, které dovolí samy sobě být formovány v jejich každodenním životě Kristem a pro Krista.

 

     V rozpadajícím se světě, kterého jsme součástí, jste volány nést svědectví jako osoby spojené kolem osoby Krista, žijící bezdůvodně, jen pro lásku, v Boží přítomnosti a činící ho viditelným svými životy. Pravidelné rozjímání Slova vás povede, abyste denně žily v jednotě evangelní životní cestu.

 

Kontemplativní život

     Na druhé straně, jako kontemplativní, jste volány být znameními, že Bůh v dějinách zasévá a rozptyluje. Naslouchejte neustále Bohu, stále mluvte k srdcím mužů a žen naší doby jazykem lásky, jehož slova zapadnou do pravé lidské existence, aby Bůh zjevil sám sebe. A jako Klára byla ta, která byla milována, která byla proměňována Milovaným, tak také vy, skrze kontemplaci, jste volány k plnému ztotožňování se s Kristem (srov. 3 ListAn 12.13), jehož láska nás činí radostnými (srov. 4 ListAn 11).

 

     Přebýváním v neustálé přítomnosti Nejvyššího odhalujete svými životy Boží blízkost lidstvu. Tichostí vaší existence nám pomáháte poznávat, jak můžeme hledat Boha, který je konečným cílem každého zasvěceného života. Svět a každý z nás potřebuje vidět vás, zasvěcené ženy, které jste naplněny Duchem. Obdarovány z Božích rukou životními příběhy mužů a žen dneška, zůstáváte věrné tomu, co je skutečně pravé.

 

Život ve společenství

     Vy jste Kláry dneška. Obnovením vašeho „ano“ Duchu, snažíte se být chudé s chudým Kristem (srov. 2 ListAn 18), a životem ve společenství činíte viditelným Boží přítomnost v dějinách. Pro Kláru a Františka, když jim Pán dal bratry a sestry (srov. Závěť sv. Kláry 25), se život ve společenství stal fyzickým a teologickým prostorem, kde se žilo evangelium; místem a prostorem společných vztahů; místem, kde se každá sestra učila od Boha, jak „zachovávat jednotu vzájemné lásky“ (Řehole sv. Kláry 10,7); přijímat jednotu jako dar Ducha. Život ve společenství se stal privilegovaným územím ke svědectví o Bohu a ke svědectví o jednotě v rozmanitosti a o rozmanitosti v jednotě. Znamená to žít rozdílnosti, ale ne jako hrozbu, ale jako zjevení Boha, který činí všechno nové. Toto může být možné jen skrze zkušenost víry, která nás vede k tomu, abychom viděli našeho bližního jako Boží „dar“.

 

Žít bez osobního vlastnictví

     Tato životní cesta má za následek, mimo jiné, zachovávání nejvyšší chudoby. To je to, co po vás František žádal a stále žádá, když řekl, „následujte život a chudobu Ježíše Krista a jeho nejsvětější Matky a vytrvejte v ní až do konce (Řehole sv. Kláry 6,7). Tento prvek není zavazující jen pro vás, ale i pro nás. Toto je volba, která znamená rozhodnutí v srdci žít „dokonalost svatého evangelia“ (Způsob života 1).

 

     Slavnost výročí založení vašeho řádu je výbornou příležitostí obnovit poslušnost Františkovi, poslušnost, která má za následek život bez osobního vlastnictví. Když si Chudáček z Assisi uložil jako povinnost pro sebe samého a pro své bratry pečovat o sestry, bylo to proto, abyste mohly vždy zůstat věrné zachovávání nejvyšší chudoby. Z věrnosti a rozpoznání našeho společného základu vyplývá rovněž vzájemná starostlivost, takže vy a také my, Menší bratři, můžeme být věrní životu jako „poslední“ bez osobního vlastnictví, ale v důvěře Boží lásce a prozřetelnosti.

 

     Zvláště v této době hluboké ekonomické krize se svět potřebuje držet cesty a znovu začít žít život; potřebuje získat zpět principy, které mluví o nezbytnostech, střízlivosti a nefalšovanosti. Vy, které jste si zvolily žít bez osobního vlastnictví, jste volány být svědky, že kontemplace Krista není teorie, ale spíše život, který se formuje, dokud se nestane životem, který je chudý konkrétní, viditelný a skutečný. Věřím, že pro vás nastal čas, abyste učinily odvážná, prorocká rozhodnutí v oblasti chudoby tím, že budete žít podle řehole sv. Kláry s kreativní věrností.

 

„Poznej své povolání! Rozněcuj Boží dar v sobě!“:

 

     Tato slova apoštola Pavla (srov. 1 Kor 1,26; 2 Tim 1,6) mohou být hnací silou programu, který nás připravuje na slavnost osmistého výročí založení vašeho řádu. Mé drahé sestry, zvu vás tedy, abyste použily všechnu svou energii k jeho uskutečnění.

 

     Zdá se, že když svět nechápe vaši životní cestu, je to proto, že si potřebuje sáhnout na znamení, která nás volají zpět k životním nezbytnostem. Když budete Bohu vracet každý okamžik své existence, ne podle pravidel trhu, ale podle logiky lásky a jen kvůli lásce, budete přinášet svědectví o jiné životní cestě. Protože lidstvo je nuceno jít povrchní cestou, je zavaleno nadbytečnými věcmi, protagonismy atd., vy ovšem jste povolány k tomu, abyste ukázaly, skrze hloubku vaší existence, sílu vanutí Božího Ducha, který ve vás přebývá. Volbou života v chudobě, přinášíte svědectví, co je skutečně pravé a co nás činí svobodnými. Slavnost jubilea vašeho řádu může na vás apelovat, abyste žily konkrétně vaši životní cestu.

 

My, Menší bratři a svět, potřebujeme vědět, že jste svědky vzkříšení našeho Pána a proto svědky Boha našeho života.

My a svět potřebujeme ve vás vidět neustálé hledání Boha, které nás nutí hledat nás samé.

My a svět potřebujeme sdílet vaši kreativní věrnost s vášní, abyste přinášely všem svědectví o evangelní dobré zprávě.

My a svět potřebujeme být s vámi v srdci církve, být lidmi evangelia jako Klára a František, kteří křičeli do světa, že Bůh miluje lidstvo.

Nepřipravujte nás, mé drahé sestry, o dar vašeho svědectví, protože my a svět tento dar potřebujeme.

 

     Ať Pán, který nám dává milost stále začínat, nám rovněž udělí milost věrně pokračovat radostnou a kreativní cestou, kterou jsme slíbili (srov. 1 Kor 3,6-7).