Dopis pro Tebe na leden

ohostrojDrazí!

Leden stojí na počátku nového roku. Mnozí bouřlivě oslavili ukončení toho minulého. Snad byli v prvních novoročních hodinách aspoň trochu při smyslech… Je dobré slavit, být se svými blízkými, sdílet se o životě. Je dobré být při smyslech, hlavně při vnitřních smyslech, které nám ukazují, kam dál jdeme.

Často si zvykneme na rutinu života. Plníme spoustu povinností. Jdeme do práce, staráme se o děti, rodinu. Po určité době ztrácíme motivaci a děláme věci podvědomě se slovíčkem MUSÍM. Chybí nám volba přítomného okamžiku. Chybí nám u všedních povinností přítomné i srdce…Když je maminka pořádně unavená a dítě něco v noci potřebuje, vnímá, jak se jí nechce vstávat. Povrchová vůle je naše „nechce se mi“. Samozřejmě maminka vstane, poslouží dítěti, protože ho miluje, chce mu jen a jen dobro.  Jedná z lásky navzdory tomu, co prožívá. Pokud by ale v jejím postoji k dítěti převládlo sobectví, naštvané „MUSÍM“, zatrpkne... Rozhoduji se v životě z hloubi srdce? Rozhoduji se z věrnosti svým životním rozhodnutím, které jsem učinil/a/? Rozhoduji se navzdory svým pocitům a svým náladám? Rozhoduji se z lásky, hlubokou vůlí, protože chci dobro? Tak rosteme a zrajeme, jdeme ke svobodě od nás samotných, od našeho povrchního prožívání. Ježíš je pro nás příklad a cesta. Přišel, aby nás získal zpět pro Otce, pro život s Ním.Tomuto poslání byl věrný po celý život. Pokud toto rozhodnutí mělo za následek kříž, dobrovolně/ a ne z přinucení/ ho vzal na sebe, z lásky k nám. Jak jsme tedy věrni svým životním rozhodnutím? Bereme kříže s ním spojené svobodni od sebe, dobrovolně, z lásky? Žijeme-li věrnost sobě samým a zásadním rozhodnutím k sobě i druhým, k Bohu / pokud byla správná/, porosteme v lásce a budeme na konci roku zase zralejší a krásnější. Potom bude na konci roku co slavit… a vypít třeba i skleničku vína k radosti lidského srdce, tak aby byly zachovány smysly…..hlavně pro nový rok a nová rozhodnutí k lásce a věrnosti. Ze srdce vám přeji a vyprošuji věrnost svým dobrým slibům

sestra Miriam