Poutnický Dopis pro Tebe

Ahoj poutníku, poutnice!

Jdeš životem a trmácíš se. Často mají dny neuvěřitelnou rychlost a Ty jdeš a jdeš... už snad ze zvyku. Ano jdeš, běžíš, někdy se honíš. Ze všeho Tvého pachtění se za „něčím“ se stává stereotyp. Proč? Kam spěcháš? Co Tě nutí běžet, ztrácet? Jaký máš cíl?

Všichni kráčíme životem, který má své tempo, které nezastavíme. Jsou věci, které musíme stihnout… Dát dětem najíst, zavést je do školy, postarat se o nemocnou babičku.

 

Je na místě, že v těchto věcech se vydáváme a musíme je stihnout. Potom je ale spousta věcí, které máme ve svých představách, že je máme a musíme mít. Když se za nimi pachtíme, nabírá náš život tempo, jsme unaveni a stereotypně jdeme a jdeme a jdeme… někdy skoro beze smyslu.

Zastav se, zamysli se chvíli a přemýšlej. Co z věcí, které děláš, jsou nutností? Kolik je věcí těch, které jsi Ty sám určil jako „nutnost“, ale nestojí na nich život Tvůj ani nikoho jiného? Kolik je věcí, které děláš jen proto, že ve Tvých představách by měly být? Jsi třeba nepříjemný a nervózní, když tyto věci nestihneš?

Čas je krátký, život uběhne rychle. Kdybys měl život prožít znovu, chtěl bys ho prožít tak, jak žiješ teď? Jsi naplněn, šťastný? „Boží vůle je vaše posvěcení.“ Honíme se často za nepodstatnými věcmi a pravý život nám uniká. Bůh chce, abychom byli šťastní a naplněni už teď natolik, nakolik to tady na zemi je možné. Energii vkládáme do spousty věcí a potom nám nezbudou síly ani čas na to nejpodstatnější. MÁME BÝT A ŽÍT. Jsme lidmi a člověk se stává člověkem jen ve vztahu s Bohem, v dialogu s Ním. Kolik dávám síly, času do tohoto dialogu?

Již starozákonní lidé věděli, že PRVNÍ a nejpodstatnější přikázání zní: „Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí.“ Smyslem našeho života je stát se plně člověkem, vstoupit v Ježíši do dialogu lásky s Otcem. Člověk je člověkem jen ve vztahu s Bohem a s druhými. Kdyby věci měly vůli a třeba žehlička se rozhodla, že nebude žehličkou, ale vařičem, jak by to dopadlo? Nebylo by to směšné? Nic by nedokázala.

My jsme byli stvořeni pro dialog lásky s Bohem a druhými. Rozhodujeme se denně pro to, pro co jsme byli stvořeni?

Spolu s Tebou se chci tedy modlit: Bože, náš dobrý Pane, dej nám moudrost, abychom byli tím, čím máme být, a tak byli šťastni a naplněni.

sestra Miriam